2/4/2012
Gundula Schulze Eldowy C/O Berlin galerie
 |
|
|
Oranienburger Str 35/36 . 10117 Berlin
Recenze na výstavu
10.12. 2011 – 26.02. 2012
Nepříliš vzdálený Berlín nabízí v současné době k shlédnutí řadu zajímavých výstav. Zatímco příznivci malby mají jedinečnou příležitost vidět v Neue National Gallerie životní retrospektivu Gerharda Richtera, o níž se celkem rozsáhle zmiňují i česká média, zájemci o fotografii by neměli minout zavedenou fotografickou C/O Galerie. Tato galerie sídlící v budově bývalé říšské pošty v centru Berlína je co se týče kvality a zajímavosti výstav téměř vždy „sázkou na jistotu“ a není tomu jinak ani nyní. Doufejme, že nastavenou laťku neohrozí ani plánované stěhování do nových prostor v tomto nebo příštím roce.
 |
|
|
V přízemí budovy je umístěna přehlídka fotografií „kmotra amerických paparazziů“ Rona Galelly, která nám přibližuje život hollywoodské smetánky 70. a 80. Let. Víc než samotné fotografie vybízí k zamyšlení styl práce a dodnes trvající diskuze nad tím, kde je hranice mezi ochranou soukromí osob a právem přinášet zpravodajské informace do tisku. Ron Gallela jistě nebyl prvním paparazziem, nicméně byl to právě on, kdo se díky svému nekompromisnímu přístupu k fotografování paradoxně sám stal celebritou. Nejzajímavější část výstavy je věnována vyhrocenému příběhu Galelly a jeho fotografické oběti Jackie Kennedy Onassisové, kterou často pronásledoval. Tento příběh vyústil v soudní spory, které dopadly ve prospěch Gallely a jako precedens přispěly k posunutí hranic bulvárního fotožurnalismu směrem k ještě více obsesivní a voyeristické rovině.
Zajímavý kontrast k Ronu Gallelovi tvoří výstava v prvním patře C/O galerie, kde je k vidění výstava východoněmecké fotografky Gunduly Schulte Eldowy. Společným prvkem obou výstav je období vzniku, tzn. 70. a 80. léta, žánrově a zejména přístupem k tvorbě jde však o naprosto odlišné světy. Zatímco Galella se v prvé řadě snaží uspokojit požadavky bulvárního tisku a slušně si tak vydělat na živobytí, Eldowy programově dokumentuje morální bezútěšnost východoněmecké společnosti prostřednictvím fotografování obyčejného člověka. Eldowy stojí mimo hlavní proud východoněmecké fotografie a její tvorba proráží do povědomí veřejnosti až po výstavě jejich prací na fotografickém festivalu v Arles v roce 1988.
Na výstavě v C/O Galerie jsou k vidění 3 cykly: černobílá série Berlín v noci psa, další černobílá série Tamerlan a nakonec barevná série Velký a malý krok.
První cyklus - Berlín v noci psa vznikal čtrnáct let, od roku 1977 do roku 1990. Eldowy zde dokumentuje starou východní část Berlína a objevuje jizvy zanechané válkou na městě a jeho obyvatelích. Formálně nelze hovořit o objevném a novém přístupu vzhledem k tomu, že jde o v té době často využívaný přístup k sociálnímu dokumentu prostřednictvím černobílé fotografie kinofilmového formátu. Obsahově je však soubor velmi zajímavý a zanechává silný dojem. Obrazy rozbitého města se stále zřetelnými stopami předválečných reklam se střídají s chápajícím humanistickým pohledem na všední životní situace jeho obyvatel. Ze snímků je ovšem cítit poněkud dusnější atmosféra než např. z fotografií Jindřicha Štreita ze stejného období, kdy fotografoval obdobnou tematiku ve svém souboru Vesnice je svět.
Druhý cyklus – Tamerlan je zajímavým kontrastem k tvorbě Rona Galelly. Podobně jako paparazzi, Eldowy vytvořila první snímek Tamerlan dlouhým objektivem, když ji viděla osamocenou sedět na lavičce berlníského parku v roce 1979. Tamerlan byla starší Němka, která hned při prvním setkání začala Eldowy vyprávět svůj zajímavý životní příběh. Od této chvíle se Eldowy pravidelně setkávala s Tamerlan během příštích osmi let až do roku 1987 a mapovala stárnutí této ženy včetně prodělané amputace nohou a jejích posledních dní v nemocnici. Fotoaparát se v tomto případě stal nikoliv nástrojem …, ale vstupenkou do dlouholetého vztahu, bez které by určitě nikdy nepoznali jeden druhého. Krom přátelství přinesl Tamerlan tento vztah trvalý záznam jejího životního příběhu a Eldowy fotografický soubor, který ji zajistil světovou prosluslost.
Třetí cyklus – Velký a malý krok je jako jediný vystavovaný soubor fotografován barevně. Tematicky navazuje na soubor Berlín v noci psa a ještě dále prohlubuje analýzu východoněmecké společnosti 80. let. V tomto souboru je však zřetelný posun od tradičního sociálního dokumentu do více symbolické roviny. Soubor je analogií socialistické společnosti ve stádiu rozpadu. Zabarikádovaná společnost je odsouzena k nehybnosti, která nakonec způsobí její konec. Mezi jednotlivými expresivními fotografiemi z různých prostředí – od porodního sálu, přes jatka, baletní školu, operu až k záběrům z nemocnic a hřbitovů jistě najdeme celou řadu vynijkajících snímků. Co je však působivější, je celkový dojem, který v divákovi zůstane po shlédnutí celé série. Soubor vyznívá mnohem méně humanisticky než tomu je v případě černobílého souboru Berlín v noci psa. Zatímco v prvně jmenovaném souboru můžeme nacházet příbuznost s fotografiemi … v českém prostředí pak Jindřicha Štreita, u souboru Velký a malý krok můžeme mluvit o podobnosti s dílem Martina Parra, zejména jeho cyklem Last Resort: Photographs of New Brighton, který vznikal zhruba ve stejném období. Sympaticky na Eldowy působí její umělecké vyzrávání a s tím spojená změna přístupu k řešení uměleckého tématu a to jak formálně, tak obsahově. To není každému fotografovi dáno.
Ve filmovém dokumentu o Ronu Galellovi „Smash his camera“ zaznívá zajímavá myšlenka a sice ta, že fotografie je technicky velmi snadné médium, ale zároveň je to nejtěžší médium k vytvoření vlastního uměleckého rukopisu. Domnívám se, že právě v cyklu Velký a malý krok k tomuto rukopisu Eldowy vyzrála.
Instalace výstavy Gunduly Schultze Eldowy v prvním patře C/O galerie je velmi povedená. Neopravené interiéry, popraskaná omítka, torzo tělocvičny a další původní artefakty, které jsou doplněny vkusně instalovanými výstavními panely, perfektně podtrhují vyznění díla. Vizuální zážitek je podpořen vynikajícím nasvícením fotografií, které vystupují z potemnělého prostoru a žádají si pozornost diváka. Pozitivně také hodnotím zarámování a zejména zasklení fotografií do antireflexní vrstvy, která eliminuje odlesky, což bývá častým neduhem fotografických výstav.
Výstava Gunduly Schutze Eldowy v C/O galerii je v tuto chvíli již minulostí. Návštěvu této galerie však vřele doporučuji, např. u příležitosti právě probíhající rozsáhlé retrospektivy jednoho z nejvýznamnějších portrétistů 20. století Arnolda Newmana.
Odkazy k tvorbě Gunduly Schultze Eldowy:
http://www.bangbangberlin.com/en/index/Arts/Review-Gundula-Schulze-Eldowy-At-Co-Berlin/
http://www.berlin-ineinerhundenacht.de/
Seminář kritiky fotografie na ITF Autor: Lukáš Tofan
