Proč studovati fotografii na SUŠ Ostrava, oboru  Užitá fotografie a média?

Tuto otázku občas kladu sobě, občas svým žáčkům. A proč se vlastně ptám, když odpovědi znám z „profilu absolventa“ a jeho „kompetencí“ ve Školním vzdělávacím programu?!
Tam se třeba píše: „Orientuje se v marketingových nástrojích a je schopen vykonávat základní
marketingové činnosti ve vztahu k oboru“. Toho moudra je tam daleko více, však tento prostor na něj nestačí.
Světe div se, co všechno jsem, i se svými kolegy, schopen naučit ta vykulená děcka, co k nám v patnácti letech se základním vzděláním, petkou koly, mobilem a hamburgrem přijdou.
Musím upřímně doznat, že se navenek nadýmám pýchou a velikášstvím,  a v hloubi duše poněkud stydím za profil, ten svůj. Na ten Školní vzdělávací prostě nemám.       
Některá motivační kritéria tam nejsou. My je však dokážeme vydiskutovat.

Zde pár perliček:
     Každý člověk musí zestárnout, mj. od 15 let do své dospělosti. A proč ne u nás?       
     Středoškolský „papír“ je dnes normálem a nutností, snad i pro hajzlbáby.
     Středoškolský „papír“ jako předpapír pro papír vysokoškolský.
     Umění!!! V hospodě to dobře zní a strhává pozornost.
    A chce to maminka, někdy i tatínek, ale kvůli sousedům určitě ne?!
Nad úsměvná kritéria však ční motivace budoucí profese.
Profese reklamních fotografů, fotožurnalistů, kunsthistoriků, kurátorů, archivářů, videoreportérů, tiskařů, galeristů, učitelů, vědců, filmařů a televizáků i „družstevních fotografů“.
Fotografie jest, jak známo, obrazem světa. Tedy toho hmatatelného i toho v nás ukrytého. Souvisí tedy úplně se vším. Sociologií, psychologií, ekologií, politikou, kulturou, vědou i  sportem. Zobrazuje lidi, krajinu, architekturu, zvířata, věci, mikro i makro kosmos, války, nálady a křeče společnosti. Od rána do večera jsme jí obklopováni, zahlcováni, ovlažováni a rozradostňováni, posouváváni, ale i vraceni, poučováni i pruzeni. Pomáhá nám s pamětí.
Samotný význam, obsah a poslání fotografie se stává platformou, ale i kolbištěm bojů a bojůvek zachránců tohoto média, kteří volají, že fotografie byla, je a bude, s moderními konceptualisty a moderními nefotografy, kteří volají, že snad už není a snad ani nebude a kdo ví, jestli byla. Ale ona sama se směje pod vousy, ví své.
A nezáleží, kterou stranu bude žák preferovat. Záleží na jeho schopnosti umět si sám poradit, dokázat se zorientovat a jít svou vlastní cestou, bez ohledu na zanikající staré dobré časy, či jako po dešti rodící se módní trendové výkřiky. A to je myslím odpověď na otázku „Proč studovati fotografii na SUŠ Ostrava.
Samotné studentské prezentace pak může divák zhlédnout, posoudit a zaujmout k nim svůj kritický postoj na výstavách. Jako v tomto případě v Divadle Jiřího Myrona, případně na http://www.vitkovice-sus.blogspot.com/
Tato sestává ze dvou částí:
     Části klasické – soubory klauzurní a maturitní z posledních pěti let.
     A části poněkud nadstandardní – projektové, pod názvem „Vítkovice“.
Mnohá slavná města mají své slavné katedrály. Se spoustou turistů s obratnými krčními obratli, jež jsou schopny otáčet hlavou do směrů ukazovaných špičkami deštníků.
Méně slavné město Ostrava má své méně slavné vysoké pece, haldy, odkaliště a specifickou architekturu. A několik studentů, kteří přijali úkol tu zanikající „malou krásu“ vyvézt do světa. Díky mezinárodnímu projektu Comenius se zúčastněnými Českem, Slovenskem, Itálií, Anglií a  Německem se jim to, myslím, podařilo. A snad ta malá krása je tím o trochu větší.
                                                                                                                          
                                                                                      Jaroslav Malík
                                                                                      fotograf, učitel, cyklista, kaktusář apod.