Prvního února 2011 zemřel ve svých pětaosmdesáti letech Milan Borovička, fotograf svébytného rukopisu, romantický obdivovatel ženské krásy, obětavý organizátor, člen skupin Profil a Setkání, dlouholetý pedagog Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů a Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Gentleman ze staré školy. Člověk, který se fotografii intenzivně věnoval po většinu svého života, ale nikdy se jí neživil. Mohl proto vždy fotografovat jenom to, co sám chtěl.

Už v padesátých letech, v době pozvolného politického a uměleckého uvolnění, vytvářel snímky obyčejného života v duchu poezie všedního dne, které byly protikladem předchozího socialistického realismu, a jednoduchá zátiší, v nichž nezapřel svůj obdiv k surrealismu. Celý život prožil ve Valašském Meziříčí, vzdáleném od velkých kulturních center. Spolu s dalšími fotografy z Valašska Miroslavem Bílkem, Františkem Janišem a Jiřím Fojtíkem tam založil skupinu Profil, která se podobně jako starší olomoucká skupina DOFO snažila navazovat na násilně přerušenou tradici české moderní fotografie. Jeho hlavním tématem se na celé další půlstoletí stala žena. Vytvářel melancholické portréty a jemné akty, v nichž eliminoval všechny podružnosti a soustředil se na nadčasové vystižení krásy.

Zpravidla používal existujícího denního světla a černého pozadí, připravovaného ze sametové látky, která mu umožňovala zakrývat některé části tváří a těl modelek (žertem potom říkal, že Tono Stano by se s ním za použití stejného postupu v proslulé fotografii Smysl měl dělit o peníze za její prodej.) K nejlepším jeho dílům patří fragmenty rukou či nohou, zdůrazňující elementární tvary a linie. Ve svých fotografiích byl zpočátku nesmírně cudný, erotika v nich byla jenom výjimečně zobrazena jinak než symbolicky. Když jsem v roce 1987 připravoval jeho první monografii pro nakladatelství Profil, podařilo se mi ho po dvou lahvích vína přemluvit, abychom do ní zařadili několik snímků, na nichž byla vidět ňadra modelek. Ovšem když kniha vyšla, zalekl se reakcí lidí ve Valašském Meziříčí a hned první den v místním knihkupectví skoupil všechny výtisky. V knihkupectví byli tak potěšeni, jak se knížka dobře prodává, že si objednali několik desítek dalších výtisků a sestavili z nich celou výlohu. Samozřejmě i s dvoustranami s inkriminovanými akty.

I když zůstal tématu ženské krásy věrný po celý život a vědomě stál stranou módních trendů, jeho styl se proměňoval a v pozdějších portrétech a aktech na bílých pozadích bylo více erotičnosti a hravosti, někdy ale i líbivosti. Vytvořil však vlastní styl, díky němuž jsou většinou jeho fotografie rozeznatelné na první pohled. Naposledy o tom přesvědčil loni na velké retrospektivě v rodném městě.

Vladimír Birgus

Zdroj: DIGI Foto 3/2011