Ostrava - Jiří Sigut - BODLÁK SNÍH

 1.červen – vernisáž

V dnešní, tak internacionální a vzájemně poučené výtvarné scéně, by bylo pošetilé stopovat specifické lokální přístupy. Ale kdybychom se snažili v České republice pojmenovat nějaké osobité regionální pojetí fotografie, nabízelo by se v prvé řadě Ostravsko. V regionu na hranicích tří států, ve městě odloučeném od ostatních větších center, které má specifický průmyslový ráz a široké spektrum obyvatel, z nichž mnozí přišli z kulturně a jazykově různorodých oblastí Polska, Slovenska a Čech, se dostávalo fotografickému médiu vždy zvláštní pozornosti. Již od šedesátých let zde působily pozoruhodné osobnosti, z nichž připomeňme alespoň Rudolfa Jandu, Františka Krasla, Bohuslava Růžičku, Petra Sikulu, Miloše Poláška, Vojtěcha Bartka nebo Bořka Sousedíka. Zcela svébytné postavení zde měl v několika posledních desetiletích Viktor Kolář. Zatímco dříve v tomto průmyslovém městě dominovala nebývalá aktivita nejrůznějších fotografických klubů při závodech, pořádání přehlídek a soutěží i fotografické nakladatelství, po roce 1989 iniciativa přesunula na některé jednotlivce, soukromé galerie a školy. Dnešní ostravskou fotografickou scénu formuje řada aktivit oslovujících nejrůznější zájemce o fotografické médium, od vítkovických Fotosetkání, přes workshopy kolem galerie Fiducia nebo Muzea dolu Michal, přes fotografické galerie a několik výstavních síní, kde je často věnován prostor fotografii, až po školy s výukou fotografie. V devadesátých letech zde byla založena Střední uměleckoprůmyslová škola a Střední škola uměleckých řemesel, při Ostravské univerzitě byla založena katedra výtvarné tvorby s fotografickým ateliérem a v nedaleké Opavě vznikl Institut tvůrčí fotografie, kde studovala řada nynějších na Ostravsku aktivních fotografů, pedagogů nebo galeristů.
   
 

Výstavu, vytvořenou na základě soudržnosti k jednomu městu a jednomu užitému médiu, nedrží pohromadě jednohlasnost a soulad prezentovaných myšlenek, ale především sounáležitost zastoupených autorů ke galerii Fiducia.  Fotografická galerie, působící v centru Moravské Ostravy v nevelkých prostorách nad stejnojmenným antikvariátem, vznikla v roce 2001. Ve svém programu se systematicky snažila reflektovat jak současnou ostravskou scénu, tak také významné osobnosti české fotografie, mladší generaci autorů ze zemí Visegrádské čtyřky až po představování méně známé tvorby klasiků české fotografie, jako jsou Eugen Wiškovský, Jan Lukas, Emila Medková nebo Zdeněk Tmej.
Patnáctka autorů kolem galerie Fiducia tedy společně nepostihuje kompletní zmapování fotografie na Ostravsku. Jejich zastoupenost je dána mírou angažovanosti samotných autorů a potřebou aktivního podílení se na vytváření ostravské scény. Výstava představuje autory v Ostravě nebo blízkém okolí žijící a aktivně působící, i ty v Ostravě narozené, ale dnes žijící jinde (Jiří David, Jitka Horázná) nebo spjaté s tímto městem nedobrovolně a po krátkou část života během vojenské služby (Josef Moucha).
Jak bylo předesláno výše, ostravskou scénu tvoří spíše řada samorostlých osobností, z nichž sice někteří těží z osobitých reálií Ostravska, ve svém scelku ale výstava odráží spíše jednotlivé tendence charakteristické pro celý současný středoevropský prostor. Vedle sebe představují širokou škálu přístupů od metaforických reflexí výkladních skříní Martina Smékala, ateliérové portréty bezdomovců od Romana Poláška, až po manýristicky inscenované „witkinovské“ obrazy Rostislava Pavlíka nebo performance pro fotoaparát Petra Lysáčka. Neokonceptuální umělec Jiří David je zastoupen personálními momentkami svých nejbližších, Josef Moucha vytvořil osobitý deník vojáka základní služby v období totality,  Jiří Šigut zaznamenává na citlivou vrstvu bez použití fotoaparátu přírodní procesy, Jitka Horázná vytvořila nostagické momentky, zatímco Jaroslav Malík reinterpretoval nalezené skleněné negativy neznámého ostravského lékaře a skupina Kamera Skura zkoumala možnosti vytváření strategií vlastní mediální image.
Ke kontextu Ostravy se nejvíce vztahují záběry devastovaných průmyslových krajin s patrným ekologickým podtextem, fotografované Fedorem Gabčanem už na začátku 70. let, reflexivní záběry ostravských reálií, které Jiří Hrdina pořizuje laciným fotoaparátem, subjektivní metaforické momentky Martina Popeláře  z ulic města, portréty rázovitých obyvatel Ostravy od Petra Hrubeše snímané postupy blízkými módní fotografii, nebo inscenované autoportréty Dity Pepe, která na pozadí průmyslové Ostravy řeší křehké dilema, jak by volba toho kterého životního partnera formovala ji samotnou.
Tomáš Pospěch