Kateřina Držková Barbora Kleinhamplová Show(in)rooms,2006

Via lucis 1989-2009. Česká společnost ve fotografii

Projekt Via lucis 1989-2009 s podtitulem Česká společnost usiluje o široce pojatou reflexi doby přiblíženou prostřednictvím prací uživatelů fotografického fotoaparátu. Byl připraven u příležitosti dvacátého výročí života bez cenzury. Protože byl zamýšlen především pro zahraničí, má vypovídat o české společnosti za uplynulých dvacet let a současně být také široce pojatou prezentací současné české fotografie. Expozice představuje na tři desítky souborů předních českých i zahraničních umělců, kteří se ve své tvorbě vyjadřovali k sociální a politické proměně České republiky po listopadu 1989. Výstava byla poprvé představena na jaře 2009 v Bruselu v rámci českého předsednictví v Radě Evropské unie a reprízována v Domě umění v Bratislavě během loňského Měsíce fotografie. Doprovází ji katalog a interaktivní DVD, chystá se sociologická konference.

Vialucis-MF Bratislava-Dům umění-2009

Národní muzeum fotografie založili v Jindřichově Hradci v roce 2002. Pro jeho účely se postupně rekonstruuje bývalá jezuitská kolej, nádherný historický objekt, který je hned po zámku druhou největší stavbou města. Postupně tak vznikají velkorysé podmínky pro pořádání fotografických výstav, worskhopů, důstojné uchovávání pozůstalostí fotografů i početnou fotografickou sbírku. Blížící se výročí dvaceti let života bez cenzury považovali lidé kolem Národního muzea fotografie jako vhodný okamžik k iniciování výstavy, která by toto zvláštní období přiblížila. Na podzim 2007 jsem byl vyzván Miroslavem Vojtěchovským, Pavlem Scheuflerem a ředitelem muzea Miloslavem Paulíkem, zda bych kurátorsky nevstoupil do již probíhajícího projektu. Ten byl původně naplňován formou veřejně inzerované a všem přístupné soutěže, bez podrobněji vymezeného tématu, který byl až v dalších vyhlašovaných kolech postupně upřesňován. Vedle ní začala vznikat výstava. Oslovení jsem přijal jako zadání připravit výstavu, která by vhodně obsáhla zvolené téma a současně reflektovala dění na české umělecké scéně, ale vedle toho by také reprezentativně představila českou fotografii posledních dvaceti let v zahraničí a v neposlední řadě také shrnula to nejzajímavější, kam by se měl ubírat sbírkový plán jindřichohradeckého fotografického muzea. V té době jsme už také s Vladimírem Birgusem předběžně uvažovali o výstavě Tenkrát na Východě, která měla sledovat, jak fotografové reflektovali společenské poměry v letech 1948-1989. Projekt Via Lucis se proto nabízel jako svým způsobem druhý díl, příležitost zpracovat si téma komplexně.
Protože jsem vstoupil do projektu až v jeho druhé fázi, když už byla řada organizačních záležitostí pevně daná a těžko se dalo z těchto závazků ustoupit, pojal jsem jej jako výzvu přeformulovat a dále rozvinout výchozí podmínky. Pro co nejlepší postižení tématu jsem si nechal od socioložky Olgy Šmídové zpracovat textové podklady, které by co nejpřesněji formulovaly, co jsme tady v uplynulých dvaceti letech žili. Výsledky této studie jsem rozdělil do deseti témat, které jsem se snažil naplnit obrazovým materiálem, ale tak, aby zůstaly zřejmé nejrůznější přesahy, mnohoznačnosti čtení, individuální autorský projev, prostě meziřádky, které jsou pro vizuální tvorbu charakteristické. Přirozeně ne všechny fenomény, které jsou pro sociology klíčové bylo možné vizuálně postihnout, většinou jsou ale zastoupeny přinejmenším v kontextu. Výstava se tak postupně odvíjí v tématech Svoboda/nesvoboda, Nový prostor, +- Transformace, Globalizace po česku, Centrum a periferie, Svět, na který jsme ne/zapomněli, V pohodě, Noví lidé, Nová domácnost a Věci.
V souhrnu je možné říci, že výstava přibližuje díla těch autorů, kteří se prostřednictvím fotografického aparátu, ale často velmi různorodě, vyjadřovali k  politickým, sociálním a společenským fenoménům České republiky posledních dvaceti let. Svou pozornost při zpracování tématu jsme ale neostřili na samotné „události“. Tuto vnější fasádu dění každodenně reflektují média, najdete je při každém otevření novin a zaměřila se už na ně řada jiných výstav včetně každoročního Czech Press Phota. Zajímala nás spíše jejich interpretace a zobecnění: Tedy zda a jak se jednotlivé vnější události promítly do našich životů a jak je formovaly.
Je charakteristické pro právě uplynulých dvacet let, že fotografují doslova všichni nebo přinejmenším fotografovat mohou. Už proto, že se často stávají vlastníky fotoaparátu i když o jeho koupi nestojí, například v mobilním telefonu. A právě tak je charakteristické, že všichni se neustále setkávají s fotografiemi, dívají se na ně, ale jen někteří vidí, co na nich je. Většina zná jen velice omezené možnosti jejich čtení. Považuji za důležité přizpůsobovat jazyk a koncepci výstavy kontextu instituce, která ji představuje, místa, kde bude prezentována. Svou roli kurátora neberu jen jako příležitost pro realizaci vlastních názorů a kreativity, zajímá mne také odborný přínos a role kurátora jako zprostředkovatele mezi autorem a divákem. Tato výstava byla z principu připravována pro nejširší publikum, současně by ale také měla být mostem mezi světem fotografů a umělců.
Při přípravě výstavy bylo čerpáno ze čtyř osobitých a výrazně odlišných fotografických výpovědí o době, z nichž každá má svá vnitřní pravidla, výrazové prostředky, proponenty i diváckou obec, ke které se obrací: Výstava přibližuje pohled reportéra, dokumentaristy, laického „ne-fotografa“ i konceptuálně pracujícího „umělce s fotoaparátem“ a vzájemně tyto modely kombinuje. Každý z těchto uživatelů fotoaparátu přistupoval v uplynulých dvaceti letech k fotografii z rozdílných pozic a vytvořili odlišnou, ale vzájemně se doplňující výpověď o době, ve které jsme žili.
Zatímco se zde vytvářela občanská společnost, probíhala demokratizace a transformace, stále naléhavěji se hlásila globalizace i problémy spjaté se světovým terorismem, česká společnost si zvykala nejen na výrazy „privatizace“ a „tunelování“, ale také na pojmy „digitální fotoaparát“, „pixel“ a „čip“. Pojmenování projektu Via Lucis, tedy „cesta světla“, proto přirozeně odkazuje i k cestě fotografie, kterou ušla v posledních dvaceti letech. Ve sledovaném období dochází k radikální proměně snímací techniky, záznamu i prezentace obrazu. Za dominantní obsahovou linií výstavy se proto vine neméně důležitá spodní nit průzkumu nejrůznějších fotografických projevů, témat, technik a adjustací, které vypovídají o uplynulé době. V kontextu proměn fotografického média jsme v uplynulých dvaceti letech žili ve zvláštním období, kdy jsme si zažili jednu velkou a několik malých technologických revolucí, které následně vedly k přehodnocování fenoménu fotografie a k novým výrazovým prostředkům v tvorbě. Chtěl jsem, ať se tyto okolnosti projeví nejen v šíři zastoupených tvůrčích strategií, ale i v různorodosti zastoupených technologií: Na výsavě najdete černobílé fotografie pořízené na velký formát negativu a vyzvětšované na klasické barytové papíry, stejně jako barevný proces C-41, několik technologií tisku, polaroid, sekvence fotografií promítané z obrazovky i jejich užití ve videoartu.
Pokud to bylo možné, cíleně jsme se neobraceli na archivní fondy jednotlivých sbírkotvorných institucí. Výstava neměla být průzkumem jejich depozitů. Čerpali jsme především z osobní komunikace se samotnými autory. V neposlední řadě bylo totiž cílem výstavy provést průzkum tvorby výrazných českých umělců a sestavit kolekci fotografií pro jejich následné pořízení do sbírky Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci.
Název výstavy Via lucis (tedy Cesta světla) převzatý z titulu knihy Jana Amose Komenského jsem dlouho považoval v mnoha ohledech za nešťastný. Poněkud mi asocioval vyprazdněnost různých nabubřelých projektů, jak se dělaly před rokem 89, a nepřipadalo mi ani, že by odrážel jazykovou ani názorovou orientaci soudobé společnosti. Příliš v ní nevidím  návraty k barokní zbožnosti nebo výrazné snahy o příklon k reformované církvi. Stejné označení navíc nesou také internetové stránky jedné duchovní společnosti jejíž cílem je „spojit síly světla k vytvoření duchovní harmonie v souladu s ideou vodnářského věku“ nebo dokonce portál příznivců satanismu. Nakonec jsme ale tento název ponechali, jen jej rozšířili o letopočty a výstižnější podtitul. Nejen proto, že už jej nebylo dost dobře možné měnit, ale můžeme v něm nacházet také některé další souvislosti. Mohl by být doprovázen uvozovkami, otazníkem, vykřičníkem i třemi tečkami. To, že těmito interpunkčními znaménky opatřen není, současně znamená, že je víceméně nese všechny. V názvu je přítomen poukaz na evropanství Jana Amose Komenského, současně odkazuje na relativizující víru ve směřování k lepší budoucnosti, ale můžeme si jej vztáhnout i na samotnou fotografii, jejíž podstatou je záznam světelných paprsků.
Tomáš Pospěch,
kurátor výstavy
Zdroj: DIGIfoto, č. 4, 2010

Via lucis 1989-2009
Česká společnost ve fotografii
15. dubna – 27. června 2010
Národní muzeum fotografie, Jindřichův Hradec
Kurátor: Tomáš Pospěch
Organizační spolupráce: Miloslav Paulík, Miroslav Vojtěchovský, Olga Šmídová, Ladislav Kopecký, Alena Lábová
Autoři: Radovan Boček, Karel Cudlín, Jaromír Čejka, Jiří David, Daniela Dostálková, Kateřina Držková - Barbora Kleinhamplová, Alena Dvořáková – Viktor Fischer, Jiří Hanke, Bohdan Holomíček, Adam Holý, Ibra Ibrahimovič, Salim Issa – Štěpánka Stein, Jan Jindra, Václav Jirásek, Martin Kollár, Jiří Křenek, Juliana Křížová – Jakub Vlček, Jaroslav Kučera, Rafal Milach, Mathew Monteith, David Možný, Martina Novozámská – Jan Vaca – Jaroslav Vraj, Vojtěch Sláma, Jindřich Štreit, Michaela Thelenová, Andrea a Denisa Vozákovy, Petr Willert