Marcin Grabowiecki

Výstava 36 slezských studentů a absolventů ITF v Katovicích

Katovice, Galeria Rondo Sztuki, Rondo im. Gen. Zietka 1, 11. 3. – 14. 4. 2010, otevřeno úterý – pátek 11-19 hod., sonota a neděle 10-18 hod. Vernisáž ve čtvrtek 11. 3. v 18 hodin. Kurátorka Anna Sielska, spolupráce Arkadiusz Gola, Michal Luczak a Krzysztof Szewczyk. Výstavu pořádá Akademie výtvarných umění v Katovicích ve spolupráci s ITF FPF SU v Opavě.

Rafal Milach

Krzystof Goluch

Tak blízko a tak daleko. Název jedné z knih Jindřicha Štreita dobře vystihuje vztah mezi Poláky a Čechy. Na první pohled to vypadá, že jako blízcí sousedé o sobě víme všechno, vždyť spolu můžeme mluvit bez tlumočníka a uprostřed neklidné Evropy jsme toho prožili tolik společného. A taky že navzájem známe kulturu a umělce sousedního státu, vždyť Bohumil Hrabal, Andrzej Wajda, Miloš Forman nebo Tadeusz Kantor byli a  jsou obdivování na obou stranách hranic. Vědí však Češi skutečně, co se děje v současné polské literatuře a znají Poláci aktuální výtvarnou scénu svých jižních sousedů? Obávám se, že v tomto ohledu máme dnes k sobě dále než v době společné izolovanosti od okolního světa před pádem Berlínské zdi.
Jednou z mála výjimek je dnes fotografie. Úzké kontakty v ní existovaly dlouho. Vždyť klasik české fotografie František Drtikol měl jednu ze svých prvních autorských výstav ve Varšavě už v roce 1929, pravidelný provoz v nejstarší fotografické galerii v Evropě, pražská Fotochemě, byl v roce 1958 zahájen výstavou polského fotoreportéra F. A. Kaczkowského, v roce 1964 vyšla Edwardu Hartwigovi monografie v Praze a mnozí čeští fotografové, kteří v době komunistické totality jen těžko nacházeli výstavní příležitosti doma, pravidelně vystavovali v galerii Foto Medium Art ve Vratislavi, na Fotografických konfrontacích v Gorzówě Wielkopolském  nebo v Galerii „pf“ v Poznani nebo díky lidem, jako byli Jerzy Olek, Stefan Wojnecki či Janusz Nowacki.  Ke kontaktům mezi českými a polskými fotografy přispěla také pražská FAMU, kterou absolvovalo několik Poláků, a vedle ní i Škola výtvarné fotografie Svazu českých fotografů, mezi jejímiž prvními absolventy byl Wojciech Praźmowski.
Dnes se však v souvislostech s česko-polskými vztahy mluví hlavně o Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Zpočátku se v každém ročníku objevoval jeden či dva polští studenti, ovšem po příchodu Piotra Szymona začal jejich počet narůstat geometrickou řadou. Piotr dělal naší škole skvělou reklamu, ale díky své autoritě a přátelské povaze se stal i jakýmsi „otcem“ polských studentů v Opavě. Ochotně jim pomáhal svými radami staršího a zkušenějšího, ale také s nimi starostlivě řešil občasné prohřešky, když někomu na víkendových soustředěních na Horní Bečvě v Beskydách příliš zachutnalo české pivo nebo polská vodka a nedostavil se na ranní přednášku. Díky tomu, že Piotr Szymon žil v Katovicích, bylo přirozené, že většina polských studentů přicházela do Opavy ze Slezska. Někteří už byli výraznými tvůrci, ale většině škola, školní cvičení a především kontakty s pedagogy a spolužáky pomohly nalézt svůj autorský rukopis a své místo ve fotografii.
  Z Institutu se postupně v Polsku stal fenomén. Jeho studijní systém, kombinující intenzivní konzultace s dálkovým a korespondenčním studiem, do značné míry převzala Akademie múzických umění v Poznani ve svém dálkovém studiu. Z mnoha polských absolventů se stali špičkoví fotoreportéři předních časopisů a agentur nebo působí jako pedagogové uměleckých škol nebo obrazoví redaktoři, další se úspěšně živí užitou fotografií, jiní vedou fotografické galerie i festivaly. Především však získali významné místo v kontextu současné polské fotografie a výrazně se podíleli na jejích převratných změnách po desetiletích vlády konceptuální a intemediální tvorby. Zásadně se podíleli na vzniku polského „nového dokumentu“  i na renesanci fotografického portrétu, přinesli svěží impulsy do módní a reklamní fotografie, vytvořili příklady invenčního využití nových technologií. Zdaleka už nejsou jenom ze Slezska – mnoho dnešních studentů ITF pochází z Białystoku, kde podobnou roli jako Piotr Szymon v Katovicích sehrál Grzegorz Dąbrowski, z Varšavy nebo Krakova. Škola, kde jsou dnes i studenti nejenom z České republiky, Slovenska a Polska, ale i z Japonska, Itálie nebo Ruska, má dnes výrazně mezinárodní charakter. Poláci však stále hrají zásadní roli.
To přesvědčivě ukazuje i tato výstava, která v ukázkách tvorby 36 autorů z polského Slezska představuje nejrůznější témata a styly. Jedno z ní je však na první pohled patrné. Totiž velký počet děl, která ukazují současné Slezsko: práci horníků, města, strádající po útlumu těžkého průmyslu a současně ožívající novými nadějemi, hlubokou víru, tradiční mezilidské vztahy, staré lidi, zaskočené převratnými změnami, i mládež, pro něž už je nový životní styl něčím samozřejmým.
Při listování maketou katalogu jsem byl sám překvapen, kolik dobrých fotografů z jediného regionu na naší škole studovalo a studuje a kolik jich i řadu let po absolutoriu nachází čas na volnou tvorbu. Bylo to velmi příjemné překvapení. Kdo nikdy neorganizoval podobnou výstavu a nestavoval tak rozsáhlý katalog, asi nepochopí, kolik se za tím skrývá práce. Anna Sielska a její spolupracovníci Arkadiusz Gola, Michal Luczak  a Krzysztof Szewczyk si proto zaslouží velký dík, že se s takovým entuziasmem ujali úkolu shromáždit, vybrat a vystavit práce svých slezských kolegů z naší školy. Jejich výstava je ale také nesmírně cenným příspěvkem k tomu, že alespoň ve fotografii jsou mají Poláci a Češi k sobě tak blízko.

     Vladimír Birgus