19. Měsíc fotografie, Galerie Artotéka, Kapucínská 1, Bratislava, 6. – 30. 11. 2009. Výstavu pořádá Institut tvůrčí fotografie FPF SU v Opavě, kurátor Vladimír Birgus.

 Barbora a Radim Žůrkovi v poslední době rychle a intenzivně zazářili na české fotografické scéně. Dnes patří spolu  Ditou Pepe, Barborou Kuklíkovou, Radqem Brousilem, Štěpánkou Stein se Salimem Issou, Kateřinou Držkovou, Janem Fauknerem, Barborou Bálkovou, Terezou Vlčkovou a dalšími k těm mladým českým fotografům, jimž se podařilo perfektně strefit do aktuálních tvůrčích tendencí a  vytvořit koncepčně pevná, osobitá, vizuálně silná a technicky precizní díla, která oslovují široké publikum. Podobně jako většina z nich ani oni se nebojí  fúzí „vysokého“ a „nízkého“ umění a hledání inspirací  mimo ghetto tradiční fotografie ve filmu, hudbě,  literatuře, výtvarném umění, ale také módě nebo reklamě. A také jako stále větší počet mladých autorů mistrovsky ovládají možnosti digitálních manipulací fotografického obrazu.. Místo tradičního zobrazování reálného světa a jeho obyvatel, které ve fotografii dominovalo po prvních sto padesát let její existence, vytvářejí obrazy neexistujícího světa a uměle vytvořených lidí, v nichž se stírají hranice mezi skutečností a fikcí. Fotografie dnes sice ztratila auru pravdivosti, která stejně nikdy plně neplatila, zato se stala téměř nelimitovaným prostředkem pro k zobrazování vizí nezávislých na konkrátních objektech.

K nejfrekvetovanějším tématům současné digitálně manipulované fotografie patří identita a  typologie. Od dob, kdy Nancy Burson technicky nedokonale spojovala portréty různých diktátorů, filmových hereček nebo amerických prezidentů a z jejich průmětů vytvářela jakési zprůměrované typologické  studie, pokročily digitální technologie daleko dopředu. Dnes poskytují možnost antropologům i umělcům vytvářet tobrazy “typických” francouzských žen, složené z tisíců různých portrétů a umožňují Yasamusovi Morimurovi, aby se sám začleňoval do obrazů starých i moderních mistrů stejně jako Tereze Vlčkové vytvářet přízračné portréty dvojic děvčat, u nichž si nejsme jisti, zda jde o skutečná dvojčata nebo jejich klony.
 Motivy klonů a genetických vztahů intenzivně zajímají take Barboru a Radima Žůrkovy. Už v souboru Potomci/Descendants, jímž poprvé výrazně zaujali během svého společného studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské university v Opavě, vytvořili fiktivní děti autorky, chameleónsky měnící podobu, a různých mužů včetně jejího vlastního manžela.  Komparativní trojice portrétů působí na první pohled jenom jako zábavná hra, v níž se ve tvářích neexistujících adolescentních dětí, vymodelovaných v počítači, spojují typické rysy  obličejů obou údajných rodičů.  Nejde však jenom o hru s geny, kdy se můžeme bavit srovnáváním podoby vygenerovaných mladých mužů a žen s podobami jejich údajných matek a otců. Hra je ostatně autory vědomě narušena tím, že věk dětí kolem dvaceti let je neadekvátní věku údajných rodičů, který je často jen nepatrně vyšší. Vždyť samotné Barboře Žůrkové, která v triptyších figuruje jako matka, jejíž rysy najdeme ve všech potomcích, je teprve dvaadvacet let (sami manželé Žůrkovi jsou zvědaví, nakolik jejich skutečná malá dcera bude jednou podobná teenagerce, kterou digitálně vytvořili). Autorům šlo o něco víc, jak sami napsali: “Pomocí počítačových montáží jsme se pokusili hledat obraz toho, kdo jsme, co jsme, co jsme byli a čím bychom mohli být.” Novou dimezi svému projektu dávají zavěšováním portrétů těchto neexistujících lidí na různé seznamovací servery.
 Hlubší sociologický a psychologický podtext má i nejnovější  cyklus manželů Žůrkových  Zástupní/Replacement, který je nepochybně vyvrcholením jejich dosavadní tvorby, zahrnující i další práce (např. Cyklus expresivních portrétů slepců The Blind, oceněný v soutěži Czech Press Photo). V prázdných krajinách s nízkým horizontem a zamračenou oblohou zobrazili dívky a chlapce na prahu dospívání, kteří svými tvářemi (samozřejmě náležitě upravenými v počítači) připomínají dětské podoby či klony mnoha celebrit, všeobecně známých z televizních obrazovek nebo stránek novin a časopisů  – herců Harrisona Forda, Al Pacina nebo Christophera Walkera, hereček Penélope Cruz, Joan Collins a Jessicy Lange,  supermodelky Claudie Schiffer, fotbalistů Pelého a Pavla Nedvěda, zpěvačky Björk, “krále popu” Michaela Jacksona, tenisty Borise Beckera a dokonce i Wolfganga Amadea Mozarta. Na první pohled zaujme už obrazová a řemeslná kvalita samotných idylických portrétů dívkek a chlapců na rozhraní mezi dětstvím a dospíváním, mezi nevinností a dosud potlačovanou erotickou touhou. I když oblečení, účesy i digitálně zvýrazněna podoba těchto adolescentů nápadně připomínají sebevědomé slavné a bohaté osobnosti, z jejich andělsky krásných tváří přímo vyzařuje nejistota, zmatek a melancholie. To ještě umocňují smutné krajiny bez slunce a tlumené barvy.. Žůrkovi tak zdůrazňují napětí ve vztahu mezi originálem a jeho klonem. Nejsme si jisti, zda jde o dětské portréty celebrit, o jejich klony nebo o asdolescenty, kteří se snaží co nejvíce se přiblížit ke svým idolům (vzpomeňme, kolik jsme jich viděli během mediální smršti po smrti Michaela Jacksona). Autoři nás nechávají v nejistotě, ale současně nás vybízejí přemýšlet o obecnějších psychologických otázkách, jak sami uvádějí: “Konfrontace soužití klon - originál versus dítě - matka nebo otec otevírá otázky ohledně vyspělosti člověka příjmout sebe sama jako svého náhradníka. Příjmout vlastní kopii do svého teritoria dlouhodobě budovaných vztahù, případně čelit touze po vlastní identitě a jedinečnosti.”
 Oba cykly Barbory a Radima Žůrkových vzbudily zájem nejenom na řadě výstav v České republice, ale i v zahraničí, například na fotografickém bienále v Lyonu, Festivalu umělecké fotografie ve Varšavě či festivalu Budapešťské jaro a jejich Zástupní/Replacement byli vybráni na prestižní putovní výstavu nejtalentovanějších mladých fotografů současnosti Generation 2: Tomorrow’s Photographers Today, pořádanou Elysejským muzeem v Lausanne, a do stejnojmenné knihy z známého londýnského nakladatelství Thames and Hudson.  Barbora a Radim Žůrkovi zazářili na českém fotografickém nebi jako kometa, ale jejich dosavadní dílo poskytuje všechny předpoklady k tomu, že se na něm udrží podstatně déle.
        Vladimír Birgus