Když v Československu ve 20. a 30. letech potřebovali významní politici, umělci nebo sportovci skutečně reprezentativní fotografický portrét, mohli si ho nechat udělat u Františka Drtikola, Jindřicha Vaňka, Jana Langhanse i majitelů dalších předních ateliérů. Dnes žádný podobný špičkový fotoateliér u nás neexistuje a úroveň většiny portrétů českých celebrit poskytuje jenom pramálo důvodů k nadšení. O tom svědčí jak naprosto nenápadité oficiální portréty prezidentů Václava Havla a Václava Klause, jen pramálo se lišící od podobenek z portrétních automatů, tak kýčovité barevné podobizny v bohatě zdobených rámech, které už mnoho let vyrábí a movitým zákazníkům úspěšně prodává oblíbenec českých bulvárních deníků a časopisů Jadran Šetlík.

Výstava Hvězdy, kterou v rámci 38. Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech představil Tono Stano, proto v tomto kontextu působila jako zjevení. Tento slovenský absolvent pražské FAMU s českým občanstvím si získal mezinárodní renomé především inscenovanými výjevy a akty (viz např. Imago 15/2003), ale už několikrát prokázal, že patří také k nejlepším  slovenským i českým portrétistům. Expozice tří desítek portrétů známých herců, režisérů a producentů z řad návštěvníků šesti posledních ročníků karlovarského filmového festivalu to jasně potvrdila.
Stano skvěle ovládá obrazovou skladbu i práci se světlem a má výrazný rukopis, díky němuž je jeho autorství rozeznatelné na první pohled. Podobně jako u Arnolda Newmana či Annie Leibovitzk velkou roli v jeho snímcích hraje prostředí, které napomáhá k psychologické charakterizaci portrétovaných. I když byl limitován požadavkem, že všechny snímky měly vzniknout v karlovarském Grandhotelu Pupp a jeho okolí, dovedl v tomto prostředí vytvořit vizuálně atraktivní, vtipná a někdy až mírně šokující aranžmá.  S výjimkou portrétu českého komika Jiřího Lábuse s lázeňskými oplatkami na hlavě a v ústech se přitom ubránil levné anekdotičnosti a vulgaritě, v níž si často libují fotografové celebrit pro české bulvární časopisy. Tono Stano naopak nezřídka pracuje jen s jemnými náznaky – ruského režiséra a herce Nikitu Michalkova, známého svým povýšeneckým jednáním, postavil na štafle,  v působivém dvojportrétu stojícího českého herce, zpěváka a moderátora Marka Ebena a za ním na vozíčku sedící herečky Markéty Fišerové ukázal hluboký vztah této manželské dvojice, pro anglického herce Bena Kingsleyho, nezapomenutelného filmového představitele asketického indického vůdce Gándhího, našel i v přezdobeném secesním hotelu střídmé pozadí s holými stěnami. Stano dovede stejně dobře podtrhnout oduševnělý půvab Julie Ormond (Julia Ormond), Scarlett Johansson nebo Keiry Knightley (Keira Knightley), důstojnou eleganci slavného italského režiséra Franca Zefirelliho, či bonvivánství slovenského herce Mariána Labudy. Působivost Stanových portrétů s ohňostroji svěžích nápadů umocňuje precizní technická úroveň velkoformátových zvětšenin, zpracovaných Martinem Polákem, i dokonalá adjustace v elegantních kovových rámech.  Pořadatelé karlovarského festivalu tak po předchozí expozici portrétů Antonína Kratochvíla, českého fotografa žijícího v New Yorku,  představují další výrazné dílo naší portrétní fotografie, které by mělo být představeno i v jiných městech.

Tono Stano: Hvězdy, 38. Mezinárodní filmový festival, Karlovy Vary, červenec 2003