Galerie Opera, Divadlo Jiřího Myrona, Čs. legií 14, Ostrava

Pořádá: Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě
a Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě

Výstavu zahájí ve středu 4. června 2008 v 17,00 hodin
Mgr. Jiří Siostrzonek, PhD.

Výstava potrvá do 22. 6. 2008,
bude otevřena vždy jednu hodinu před představením.
Výstavní projekt je realizován za finanční podpory statutárního města Ostravy.

Přestože původní vzdělání Petra Velkoborského je ryze exaktní (Matematicko - fyzikální fakulta UK  v Praze, titul RNDr.), jeho zájem o kreativní možnosti fotografie jej po pětadvacetiletém působení v Československé akademii věd (kde se zabýval matematickými metodami určování tvaru Země na základě měření zemského gravitačního pole, titul CSc.) přivedlo k  rozhodnutí stát se pedagogem v oboru fotografie. Své profesní znalosti přitom plně využil ve výuce teoretických předmětů a v publikační činnosti.
Počátkem devadesátých let se začal zabývat exponometrií s ohledem k exponometrickému systému významného amerického fotografa a teoretika Ansela Adamse, který byl do té doby u nás poměrně málo znám. V roce 1996 vydal skriptum o zonálním exponometrickém systému, ve kterém navrhnul některé úsporné metody testování černobílých negativních materiálů a uvedl řadu výsledků experimentálních i teoretických. V roce 2006 byla vydána tiskem jeho rozsáhlá studie o exponometrii, kde jsou shrnuty výsledky mnohaleté autorovy práce v tomto oboru. Koncepce publikace vychází ze zkušeností získaných téměř dvacetiletou pedagogickou praxí.
Fotografické dílo Petra Velkoborského nevnímejme ve vymezených časových ohraničeních. Na první pohled často se různící náměty, živá fotografie – zátiší – krajina – portrét, prostupují od počátku většinu fotografovaných situací. Nicméně dalo by se říci, že přestože  fotografuje od mládí, intenzivně se cílené tvorbě začal věnovat až v době studií na Institutu výtvarné fotografie (1985 – 1988), kdy vytvořil mimo jiné humanistický dokument Základní škola pro nevidomé (1987) a pozoruhodný soubor o práci venkovského faráře Služebník Boží (1988).
Počátkem 90. let obrátil svoji pozornost ke středoformátovým a později velkoformátovým zátiším, inspirovaným zpravidla opět bezprostředními zážitky. V roce 1999 začal pracovat na dlouhodobém projektu portrétů lidí, kteří se rozhodli dobrovolně opustit velkoměsto a trvale se usadili na venkově (Life Style – úniky/návraty).
Výstava fotografií v Divadle Jiřího Myrona je dílčím výběrem z období takzvaně „kinofilmového a čtvercového.“ Oba cykly se sice odlišují formáty, motivy se však vzájemně prolínají. Zatímco při komponování obdélníkových fotografií autor kombinuje pohybovou neostrost s pohotovým ovládáním lehkého fotografického přístroje, u druhého souboru záměrně deformuje brilantní optiku složitějšího přístroje nejrůznějšími předsádkami, aby byly zastřeny nedůležité detaily a upřednostněna nálada prchavého momentu. Můžeme tak vnímat noční atmosféru s tušeným chodcem na pozadí světel automobilu, opuštěné prostory starého domu se spěchajícím chodcem v průhledu, osaměle stojící ženu na balkonu domu, sledující pulz života  rozzářeného nočního města. Protipólem ke zklidněné atmosféře prázdného parku je rozpohybovaná dívka na kolečkových bruslích, podobně jako malý, ujíždějící cyklista v krajině, pokryté padajícím, podzimním listím. Převážně městské reálie se dotýkají důležitého a nepřehlédnutelného zájmu o dění člověka a o pocit z prostředí, které nás bezprostředně obklopuje.
Velkoborského fotografie akcentují vizuální metafory i jemně přízračné momenty a logicky předpokládají aktivní účast vnímavého diváka. Výrazně subjektivní přístup k zobrazování reality je patrný prakticky v celé jeho tvorbě; jak by řekli teoretici fotografie: vidí, vnímá a zobrazuje vždy v duchu subjektivního dokumentu.
                                                                                                             Václav Podestát