Staszek Heyda

Pod společným názvem Czech Start! byly letos během listopadu a prosince ve třech berlínských galeriích (Brotfabrik Galerie, Fotogalerie Friedrichshein, galerie Českého centra) uvedeny práce studentů a absolventů Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity. Celá prezentace, zahrnující i přednášky a besedy, byla uváděna v rámci veletrhu Fotobild.

Ten se zatím zdaleka nemůže srovnávat s Paris Photem čí s newyorskými a miamskými veletrhy AIPAD. I když disponuje atraktivními prostory ve velkém centru designérských obchodů Stilwerk na rušné Kantstrase, počet vystavovatelů byl daleko menší než u jeho zmíněných konkurentů a úroveň vystavených exponátů byla značně kolísavá. Bylo to dáno především tím, že zatímco na většině fotografických a výtvarných veletrhů vystavují především galerie, které často procházejí přísným sítem výběrových komisí (například na Paris Photo 2007 se dostala jenom asi čtvrtina z více než 300 uchazečů), na Fotobildu se prezentují zejména sami fotografové z mnoha států včetně USA nebo Ruska, kteří jsou ochotni zaplatit nemalé částky za pronájem výstavních ploch, dopravu i ubytování. Někteří z nich si bohužel mysleli, že nejsnadněji prodají podbízivé fotografie s povrchními efekty vytvořenými ve photoshopu. Podobně jako tomu v posledních letech bývá na houstonském Fotofestu však i na Fotobildu bylo důležitější než samotné výstavy výborně zorganizované hodnocení portfolií. Autoři z mnoha zemí na něm mohli získat rady i kontakty od několika desítek ředitelů fotografických festivalů a galerií, kurátorů, kritiků a sběratelů.

Michal Luczak, Ticho, 2007
Markéta Hritzová, Pavel
Krzysztof Gołuch, Stopy 1
Jaroslav Kocián, Sestry, 10
Tereza Vlčková, ze souboru 2, 2007
Vernisáž výstavy Dity Pepe a Jiřího Křenka v Českém centru v Berlíně
Vedoucí ITF prof. Vladimír Birgus, děkan FPF SU prof. Zdeněk Jirásek, rektor SU doc. Rudolf Žáček a doc. Jindřich Štreit na zahájení výstavy ITF v Galer
Expozice ve Fotogalerii Friedrichshein

Nakonec asi nikdo neodjížděl z Berlína zklamaný, protože tam bylo vidění mnoho výborných výstav fotografií. V Muzeu historie fotografie, které je ve skutečnosti spíše Muzeem Helmuta Newtona, protože je z velké části placeno jeho nadací a návštěvníci si v něm mohou prohlédnout nejenom Mistrovy fotoaparáty, ale i jeho auto, zařízení obývacího pokoje v Monte Carlu nebo šaty, které měl na sobě na audienci u britské královny, probíhala další zdánlivě neuvěřitelná kombinace tvorby tří zcela odlišných fotografů. Tentokrát byly vedle Newtonových erotických snímků a portrétů vystaveny naturalistické záběry ze života amerických teenagerů od Larryho Clarka, plné drog a sexu, a subjektivní dokumenty Ralpha Gibsona, z nichž dodnes neztratily sílu starší přízračné snímky z cyklů Náměsíčník či Déja vu, zatímco novější fotografie jsou už vesměs jenom prázdnými kompozičními hříčkami. V Camera Worku, jedné z nejlepších a nejbohatších komerčních fotogalerií v Evropě, probíhala expozice uhrančivých portrétů od Diany Arbusové, jejichž cena v případě dobových autorských originálů dosahovala až 350 tisíc euro. Velmi odvážné erotické fotografie od světoznámých tvůrců Arakiho, Nan Goldinové, Joela Petera Witkina, Andrese Serana či Cindy Shermanové, pocházející z jedné soukromé švýcarské sbírky, byly k vidění v galerii C/O. V Martin-Gropius-Bau probíhala zbytečně předimenzovaná výstava klasika francouzské fotografie Eugéna Atgeta, na níž se bohužel jeho proslulé záběry prostitutek, pouličních hudebníků nebo surreálně působících reflexů ve výkladních skříních ztrácely mezi desítkami čistě popisných záběrů pařížských ulic, váz nebo různých sochařských reliéfů. Ve stejné budově proběhla i velká expozice využití digitálních technologií v současném umění, v níž byla i řada příkladů z oblasti fotografie. Příjemným překvapením byla výstava závěrečných prací ze soukromé fotografické školy Ostkreuzschule, kde vyučují známí němečtí dokumentaristé Arno Fischer, Ute Mahlerová nebo Werner Mahler.

Důraz na jasný koncept, vizuální působivost a kvalitu řemeslného zpracování byl typický jak pro většinu cyklů z Ostkreuzschule, tak pro řadu prací z výstav opavského Institutu tvůrčí fotografie. Ty probíhaly s pomocí Českého centra v Berlíně, berlínského Kulturringu a Česko-německého fondu budoucnosti a za organizační pomoci Brigitty Silné a Simony Mehnert na třech místech. V galerii Českého centra vystavovali dva úspěšní absolventi. Zatímco Dita Pepe tam představila jak starší Autoportréty se ženami, tak nejnovější práce z cyklu Autoportréty s muži, Jiří Křenek se poprvé v Berlíně prezentoval svým známým cyklem Hypermarkety. V obou dalších galeriích mohli až na malé výjimky (Tomáš Pospěch, Evžen Sobek, Jolana Havelková) návštěvníci vidět zejména nejnovější práce současných studentů a letošních diplomantů, podobně jako tomu bylo na paralelní výstavě opavské školy na Měsíci fotografie v Bratislavě. I když trojice berlínských výstav byla uváděna pod názvem Czech Start!, ve skutečnosti zahrnovala také práce studentů z Polska a Slovenska, kteří dnes tvoří asi třetinu posluchačů.

Z univerzálně zaměřeného studijního programu ITF byla v Berlíně představena jenom část. Výběr exponátů se snažil představit hlavně trendy, které jsou v současné tvorbě studentů bohatě zastoupeny, tedy různé podoby moderního portrétu a dokumentu, inscenované snímky a intermediální tvorbu. Portrét, který ještě nedávno stál trochu stranou zájmu většiny fotografů, dnes prožívá renesanci nejenom u nás, ale prakticky na celém světě. Na výstavách Czech Start! byly k vidění jak tradičnější sociologické portréty, zastoupené třeba podmanivými snímky sester různých generací od Jaroslava Kociána, dvojic rozličných profesí, stáří a sexuální orientace od Agaty Kubień, majitelů psů od Lucie Čermákové či jemně ironickými portréty účastníků různých soutěží chovatelů dobytka od Svatopluka Klesnila nebo majitelů chat v opavských zahrádkářských koloniích od Davida Macháče, tak také digitálně upravované portréty s tématem proměn identity. Tereza Vlčková v cyklu „2“ konfrontovala dětské portréty skutečných dvojčat a v počítači vytvořených umělých dvojčat-klonů a Barbora a Radim Žůrkovi v souboru Potomci s mimořádnou technickou bravurou vytvořili fiktivní děti se společnými rysy stejné fiktivní matky a různých fiktivních otců. Specifické místo měl cyklus autoreflexivních inscenovaných autoportrétů Dušana Kochola, před časem představený na stránkách Fotografie Magazínu, a cyklus digitálně zmnožených postav v rozličných situacích od Markéty Hritzové. Portréty hrají důležitou roli i v některých dílech na pomezí dokumentární a inscenované fotografie. Platí to třeba o souboru fotografií mladých lidí od Staszka Heydy, v němž jsou jejich portréty volně a neprvoplánově doplněny detaily různých objektů, signifikantních pro jejich dětství i dospělost, o podobném cyklu dvojic snímků děvčátka od Magdaleny Sokalské, či o portrétech zahraničních turistů před různými pražskými památkami od Jany Bauerové.

Vedle portrétů na výstavách ITF dominovaly různé proudy dokumentu. K nemnoha černobílým snímkům patřily nevšední záběry fotbalistů a diváků od Mikoláše Herskoviče a už známé jemně melancholické záběry z cyklu Vlčí med od Vojtěcha Slámy. Jinak naprostá většina studentů ITF dává přednost barevné fotografii a snaží se barvu invenčně využívat jako výrazného stylizačního prostředku. To bylo vidět třeba v cyklech subjektivních dokumentů Krzysztofa Golucha, Jana Dyntery, Szymona Scześniaka, Petra Nagyho, Agáty Marzecové či Andrzeje Marczuka, objevujících přízračné momenty zdánlivě běžných každodenních situací, v cyklu Under Water od Pavly Ortové, nepozorovaně zobracující různé situace a projevy mezilidských vztahů pod vodou v bazénu i v reportážněji zaměřených snímcích z Ukrajiny od Adama Tuchlińského, z Ruska od Filipa Singera či z polských poutí od Michala Luczaka. Naopak zcela deskriptivní a barevně neutrální zachycení sociologicky výmluvných detailů statických motivů použili Andrej Kramarz v záběrech interiérů cel různých mnichů a Martina Novozámská v pohledech na fasády a výkladní skříně různých obchodů určených k likvidaci.

Berlínské výstavy nebyly reprezentativní přehlídkou široké škály tvorby studentů ITF, ale jenom ukázkou některých proudů, které se v jejich současných pracích výrazně uplatňují.

Vladimír Birgus