VIKTOR KOLÁŘ - host setkání 35.setkání fotografů, Dům kultury pracujících Vítkovic, ul.28.října, Ostrava
26.4.2003
8.00-13.00

Vítkovice, Mariánské Hory , sídliště Dubina – to jsou reálie ve kterých pracuje jeden z nejznámějších fotografů Ostravy –Viktor Kolář. Fotograf, který umožňuje těm, kteří v tomto městě nežijí, dívat se na něj pohledem sice mírně skeptického, nicméně humanisty. Lidé konfrontováni s každodenní, nepříliš radostnou realitou, na jeho fotografiích však nevyznívají směšně. Autorova láska k rodnému městu a jeho lidem je zde všudypřítomná. Budovy, reklamní nápisy, předměty každodenní potřeby , v kombinaci s člověkem, který sem zavítal ze všech koutů bývalého Československa – to vše vytváří na jeho fotografiích něco neuchopitelného, genia loci města tak daleko na severu.

Viktor Kolář (1941) se narodil v Ostravě. Otec vedl fotoateliér a prodejnu s fotografickými potřebami. To je jistě jeden z momentů, který ho přivedl nejen do otcovy temné komory, ale především k fotografování. Během své výrobní praxe dochází do Vítkovického fotoklubu, poprvé publikuje v časopise Československý fotograf. Studuje Pedagogický institut v Ostravě, v roce 1964 absolvuje svou první autorskou výstavu. V témž roce zahajuje svou pedagogickou dráhu na základní škole v Ostravě, která je ukončena v roce 2000 habilitací docentem FAMU v Praze. Období mezi těmito dvěma daty je naplněno mnoha přelomovými životními událostmi a spoustou tvrdé - a úspěšné fotografické práce.
V roce 1968 odchází do Kanady, kde se živí manuální prací. Přes těžbu molybdenu a práci v nikelných hutích v Manitobě se dostává do fotografických laboratoří v Torontu. Umělecká stipendia mu pomohou vytvořit sobory fotografií zachycující nákupní centra v Montrealu. Své fotografie v tomto městě také vystavuje, a to v roce 1973 v Optica Gallery .
18.prosince 1973 ho však jeho životní cesta zavedla přes Paříž a Londýn zpět do Ostravy. To mu snad přineslo nejen policejní výslechy a zabavený pas, ale také znovuobjevení jeho města, dospělost fotografickou i lidskou. Období, které následuje, lze bez nadsázky nazvat jeho „obdobím vrcholným“. Pracuje jako dělník Nové Huti (tenkrát Klementa Gottwalda) a především fotografuje a fotografuje. Radost a smutek, krása a chaos – to jsou atributy, které ve společných kontrapunktech vstupují do jeho fotografií a v konečné fázi dělají z nich to, co nás tak uchvacuje – ono bressonovské kouzlo neopakovatelnosti okamžiku.
V letech 1975 - 1984 pracuje jako kulisák, resp. jevištní technik, Divadla Petra Bezruče, zároveň se žení s jevištní výtvarnicí Martou Roszkopfovou a stává se otcem.
Po roce 1989 se i nadále věnuje fotografii, v roce 1994 začíná vyučovat fotografický dokument na FAMU v Praze, Ve spolupráci s básníkem Jaroslavem Žilou vy dává knihu Ostrava-obležené město. Ostravský magistrát, na jehož podnět byla kniha vytvořena však s jejím vyzněním a obsahem nesouhlasí a proto kniha putuje do stoupy.
Uvidíte-li na svých cestách po Ostravě muže s Leicou, jak se rozhlíží a čeká na ten svůj - rozhodující okamžik, nerušte ho a jděte, prosím, dál - Pan fotograf pracuje.