Výstava fotografických krajin Ondřeje Valy v průchodu antikvariátu Fiducia zaujme neokázalou prostotou. Barevné a dokonale technicky zpracované záběry exotických míst, stepních planin, pobřeží oceánu, pralesní vegetace, svérázných kopcovitých hřbetů  pokrytých romantickými obláčky, mořských zálivů zachycených v okamžicích vystupňované barevnosti doprovázejí krátké texty v místním jazyce. To vše vás spolehlivě přenese na Nový Zéland.

V dnešní době usilovného ekonomického růstu se zřídkakdy naskytne možnost ztišení a zastavení v laskavé náruči “primitivní“ nedotčené krajiny.

Mladý (35) ostravský autor, bez zvláštního výtvarného vzdělání, těmito obrazy tlumočí své pocity: „ Přál bych si, abyste mé snímky vnímali jako výsledek snahy zachytit nezachytitelné, popsat nepopsatelné, zhmotnit momenty, které jsem tam zažíval na každém kroku, úžas a ohromení. Dotyk krásy a dokonalosti. Chvíle, kdy člověk žasne nad dokonalostí díla přírody a kdy, svým způsobem ateista, pocítí dotyk něčeho božského.“

Prezentovaný soubor působí vyváženým dojmem, podtrhujícím klidnou polohu všech snímků. Kolekci lze rozdělit dle  kompozičních schémat takto:
– maríny (např.pohled do oceánu při západu slunce, v popředí plameny ohně na skalnatém břehu s textem „Ahi Ká!“, „Nech oheň planout, aby ses mohl vrátit.“
– hory (panoramatický snímek horského masivu s čepicí mraků, v popředí jezero barvy přírodní sieny až zlatého okru s textem „Koutou nga putake maunga, nga maunga whakahirahira, nga maunga tupuna, te mana o te waipounamu ara aké ra, maranga mai , enga mana, e nga hau e wha“, „Vy mé hory, mé milované hory, které držíte moc této země a vod tohoto ostrova, povstaňte a stůjte navždy pro lid 4 větrů.“

Dále jsou zařazeny snímky vnitrozemské stepi, a na několika záběrech  virtuózně pracuje se světelnou atmosférou, průsvit slunce mezi mraky do moře v podvečer, kdy problém s nutností rozdílné expozice oblohy a země řeší (ne zcela dokonale) celkovou kompozicí snímku. Mimochodem jde o koncert modří a žlutí, od nejtmavšího až fialového ultramarínu u vodní hladiny až po valéry světlé „nebeské modři“ a žlutí přecházejících do bílé slunečních paprsků.

Dokonalost a purizmus snímků evokuje vzpomínku na jednoho z prvních fotografů-krajinářů američana Carltona E. Watkinse, který na sklonku 19. st. věrně zachytil krásu yosemitského údolí a díky němu a několika jeho souputníků – W. H. Jacksona a např. A. Adamse byla ustavena zřejmě první státem chráněná krajinná oblast na světě a tím poukázáno na nutnost ochrany životního prostředí člověka. Ironií osudu bylo téměř celé životní dílo C. E. Watkinse, fotografické negativy na skleněných deskách, zničeno při zemětřesení v San Francisku v r. 1906.

V Ostravě se věnoval fotografování nedotčené krajiny velkoformátovou kamerou s důrazem na puristickou čistotu a objektivnost např. Dr. Rudolf Janda v 60. letech 20 století. Subjektivněji přistupovali k tématu krajiny z moravských fotografů také M. Bílek či P. Sikula v posledních dekádách 20. století.

Mohlo by se zdát, že projekt O.Valy – Nový Zéland, primitivně profituje na módní vlně obrazů exotických krajin bez (nebo s minimem) subjektivního pohledu, nicméně vysoce oceňuji právě pokoru odolat pokušení rádoby uměleckého, subjektivního a nutně omezujícího pohledu, neboť pro většinu ostravské populace jsou tyto fotografie vyjímečnou a ojedinělou možností spatřit krajinu tohoto vzdáleného kouta planety. Také nutno vysoce vyzdvihnout filozofický podtext (možno číst symboliku základních přírodních prvků – oheň, voda, země, vzduch, étér, vyprázdněnost všech prostorů, jakoby záběrů ráje, těsně před stvořením člověka… propojením se sděleními ve zvláštním jazyce Maorů, získává tento fotografický počin další tajemnou až mysticko-kouzelnou dimenzi.

Nezbývá než autorovi popřát mnoho zdaru  do další tvorby a poděkovat za toto pohlazení po duši.

V Ostravě 1. 12. 2007
Vladimír Šulc