Jaroslav Kocián

Dům umění v Opavě a Institut tvůrčí fotografie
FPF Slezské univerzity v Opavě
Vás srdečně zvou na vernisáž výstavy

Klauzurní práce z Institutu tvůrčí fotografie
FPF SU v Opavě 2007

v úterý 23. října 2007 v 17.00 hodin, Kabinet fotografie Domu umění v Opavě.

Výstavu zahájí Doc. Mgr. Aleš Kuneš, kurátor výstavy
a Prof. PhDr. Vladimír Birgus, vedoucí Institutu tvurci fotografie FPF SU v Opavě.

Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Statutárního města Opavy,
Moravskoslezskeho kraje a Ministerstva kultury ČR.

Výstava potrvá do 25. listopadu 2007, otevřeno: út - ne 10.00-17.00 hodin.
Dům umění, Pekařská 12, Opava, tel.: 553 712 231, e-mail: bludny.kamen@opava.cz,
www.sca-art.cz/duopava, www.itf.cz

Letošní podzim je pro Institut tvůrčí fotografie vskutku bohatým svými vstupy na mezinárodní scénu. Rozsahem větší expozice aktuálních diplomových i klauzurních prací jsou připraveny již v listopadu pro festival Mesiac fotografie v Bratislavě a hned tři výstavní síně v Berlíně mají na programu různé aspekty tvorby studentů a nedávných absolventů Slezské univerzity v Opavě. Celý tento blok v rámci veletrhu Fotobild bude doplněn rovněž přednáškami a panelovými diskuzemi pod názvem Czech Start!

V tomto kontextu by se potom zdálo, že pro již téměř tradiční výstavu v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě bude obtížné uvolnit další kvalitní práce, jejichž zdroje ve studentské tvorbě nejsou pochopitelně nevyčerpatelné. Podle našeho názoru je však velice důležité představovat aktuální výstupy rovněž v univerzitním městě a pravidelně publikovat naše výsledky. Kolekce, jíž jsem sestavil ve spolupráci s Vladimírem Birgusem tedy v žádném případě není jen „přívažkem“ větších mezinárodních expozic, ale byla vybrána z velkého množství studentských prací s ohledem na určitý konkrétní a zřetelný výraz, charakterizující v různorodosti současný stav na Institutu tvůrčí fotografie. Představené klauzurní práce jsou ukázkami z volných výstavních souborů, které posluchači odevzdávají k hodnocení odborné komisi pedagogů v 1., 2., a 4. ročníku studia.

Andrej Balco
Eva Malůšová
Svatopluk Klesnil

Andrej Balco v souboru Sunday Wish zaměřil svou pozornost k zahraničním dělníkům z bývalého Sovětského svazu, přicházejícím za prací na Slovensko. Na rozdíl od známého souboru Barbory Kuklíkové City v cizím City nebo jinak konstruovaného projektu Kateřiny Držkové Uprchlíci, jež různým způsobem stylizují a rozvíjejí sny těchto lidí v cizím (a mnohdy i nepříliš přátelském prostředí) jsou snímky Andreje Balca přímočarým, bezprostředně snímaným dokumentem. Balco však zaznamenává „příběhy“ rovněž. Jsou ve tvářích těchto lidí a v naznačeném prostředí strohých a přísně účelových ubytoven, šaten nebo zapadlých pracovišť. Ze svého původního domova vykořenělí lidé zde svými vstupy úprav částečně modelují prostor do přijatelnější podoby. A na výsledné fotografii sami vpisují svá sváteční (ale vlastně velice prostá) přání. Kupř. Vasilovi je 46 let a je z Ukrajiny z oblasti Ťačev. Vzdělání má středoškolské, je strojníkem. Rozvedl se, ale na Ukrajině má dvě děti. Na Slovensku pobývá zatím tři týdny a jeho velkým snem je vlastní domek v rodné vesničce.

Podobně jako Andrej Balco Konrad Dwornik dokumentuje privátní, ale svobodný a volný svět obyvatel squatů v Amsterdamu. Snímky konfrontují situaci jednotlivých postupně přicházejících i odcházejících obyvatel a prolínání jejich osudů.

Richard Navara ve dvojicích fotografií Atleti ukazuje známé veterány různých generací z atletických sportovišť. Někteří z nich prošli ve své době různými skandály, jiní zůstali jako postupně vyhasínající hvězdy. Co je jim ovšem společné je láska k jejich sportu, který i ve vyšším věku stále na stadiónech pěstují, kupř. diskař Imrich Bugár, koulař Remigius Machura, oštěpař Jan Železný, běžec Antonín Kábele (mezi jehož zájmy patří mimochodem rovněž fotografie). Navara zde konfrontuje civilní záběr atleta ze stadiónu s detailem jeho očí, jež mají v sobě opět zapsaný životní příběh.

Portrétní fotografií se zabývá také Jaroslav Kocián. Po velmi osobité a syrové portrétní sérii mladých sídlištních „grázlíků“ se v novém souboru obrací do prostoru rodinných vztahů. Ačkoliv jeho předchozí práce jistě zaslouží uznání, v projektu Sestry důsledně analyzoval a propracoval svou techniku i inscenační postupy při snímání a printy tak udělaly další krůček na špičku soudobé mladé české fotografie. Kociánovi se nepochybně daří v drobných názvucích prostředí dvojportréty sester zařadit sociálně, nechybí přesná generační nebo psychologická charakterizace prostřednictvím dokonale rozehraných gest i výrazů obličeje. Předčasně zemřelá dívka se objevuje jen jako obrázek v rukou své již zestárlé setry.

Oproti minulým letům je portrét v soudobé české fotografii mnohem frekventovanějším žánrem (jež navíc nachází často i mnohem širší možnost k publikování). Je to dáno všeobecným společenským klimatem, kde se zájem o současníky prostřednictvím obrazových časopisů prohloubil. A nemusí to být vždy pouze jepičí celebrity české pop kultury. Dvojportréty Svatopluka Klesnila z různých plemenářských výstav a soutěží jsou toho důkazem stejně jako anekdotické záběry Pánů psů Jonáše Richtera. Vtipně aranžované „módní“ fotografie Kateřiny Kalibanové se pohybují v osobité atmosféře poetiky banality barvotiskových žánrových obrázků dívčích románků.

V přírodě inscenované a výrazně výtvarně i barevně stylizované snímky Martina Čechvaly Partneři kontrastují s „nalezenými“ situacemi žen v městské architektuře Romana Vondrouše, stylizovanými již samotným výběrem motivu a úhlu záběru do skladebně působivých barevných záběrů.

Barbora a Radim Žurkovi se ve svém konceptuálně směrovaném souboru věnují konfrontaci charakterizujících detailů postav řadových dělníků v pracovních oblecích před dílnami a malými továrničkami, kde jsou zaměstnáni. V jiném směrování konceptuální tvorby Pavel Smejkal osobitým způsobem konfrontuje umělý a reálný svět.

Subjektivní polohu na výstavě v Kabinetu fotografie zastupují Hana Pokorná Bez názvu a Eva Malúšová Z jednoho dne. Předměty a situace vlastního těla uprostřed věcí a jejich fungování reflektují situaci individuálního, spontánního a původního „Já“ v totalitě prostoru ve vícefázovém čase. Právě možnost prostupování různými časovými vrstvami je jednou z důležitých vlastností, jež nás bude pravděpodobně na médiu fotografie i nadále přitahovat.

Do komorního prostoru Kabinetu fotografie se vešla pouze drobná mozaika volné tvorby studentů z různých ročníků magisterského i bakalářského studia. V této mozaice se pohybujeme od niterné (emocionálně zabarvené) osobní výpovědi až k ukázkám z rozsáhlejších projektů, zkoumajících a reflektujícím z různých hledisek identitu jedince či společenské vazby a vztahy. Na studentské výstavě se ovšem s největší pravděpodobností musíme setkat i s přímočařejšími a vtipnými etudami. Relevantním výsledkem všech těchto pólů by měl být v konečném a ideálním součtu expozice sjednocený divácký zážitek.

Aleš Kuneš

Kabinet fotografie Domu umění v Opavě, 23. 10. – 25. 11. 2007
Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Statutárního města Opavy,
Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury ČR.