20/8/2007

Jaroslav Kocián – Panelákové děti a Teenageři

Jaroslav Kocián, mladý dokumentarista, student ITF v Opavě představuje 40 fotografií ve dvou souborech v Galerii Lázní Bludov.

Již několik let pravidelně vystavují vyučující a studenti Institutu tvůrčí fotografie v Opavě v Galerii Lázní Bludov. Od dubna do listopadu letošního roku galerie propůjčila prostory studentovi 4. ročníku ITF Jaroslavu Kociánovi, ve kterých prezentuje 40 fotografií ve dvou souborech. Panelákové děti a Teenageři. Při zahájení výstavy měli úvodní slovo vyučují ITF v Opavě doc. Jindřich Štreit a MgA. Dita Pepe.

Jaroslava Kociána v obou případech inspirovalo havířovské sídliště Šumbark a množství dětí a dospívající mládeže trávících čas v betonové šedi. Sídliště Šumbark bylo postavené téměř najednou koncem osmdesátých let a stejně tak najednou osídleno vrstevníky, rodiči dnešních teenagerů a dětí. Toto prostředí autor velmi důvěrně zná, jako jeden z obyvatelů sídliště a z obou kolekcí fotografií je patrná koncepčnost a sžití s tématem.

Soubor panelákové děti začal vznikat postupně od roku 2003, jako klauzurní práce a následně jej autor průběžně rozšiřoval. Na klasických černobílých fotografiích exponovaných na střední formát 6x6 dvouokou zrcadlovkou Rolleiflex autor zachycuje portréty „dětí sídliště“ při hrách, objevování a zkoumání všedních věcí a v okamžicích nudy. Ve většině výrazů tváří portrétovaných nevidíme radost ani úsměvy, jak bychom mohli u dětí očekávat, ale cítíme z portrétovaných plachost, strach, nejistotu a prázdnotu betonové džungle. Nejvýmluvnější jsou výrazy těch nejmenších. Negativní klasický materiál s teplým tónem dodává přímým portrétům bez aranžování, s fragmenty sídliště v pozadí snový nádech. Velmi silně působí snímky s centrální kompozicí: chlapec s pistolí, děvčátko na hraně pískoviště zapadaného listím nebo holčička v průhledu okénka výčepu.

Druhý soubor Teenageři působí podstatně uvolněněji. Mládež ve věku od 12 do 20 let má své vzory a o poznání víc sebejistoty. Jaroslav Kocian zpracovával tento soubor na barevný materiál, opět středoformátovou kamerou 6x6. Barva je zde opodstatněna a výrazy portrétovaných podtrhuje nápadité barevné oblečení. Komicky působí jedinci, kteří s hrdostí ve tváři a s vlastním pojetím implementují vizuální styly jako jsou například, funky, skate, případně punk, do sídliště postaveného v období končící Sorely. Stejně jako u souboru Panelákové děti se autor drží převážně středové kompozice s fragmenty sídliště v pozadí. Vybírá si výrazné typy, výrazem v obličeji, oblečením. Nestylizuje. Každé gesto nebo postoj prezentuje portrétovanou osobnost, jak se zrovna cítí, nebo s kým se identifikuje. Jádrem tohoto neustále dotvářeného souboru Jaroslav Kocián absolvoval bakalářské studium na ITF.

Z obou souborů je patrná inspirace tvorbou Diany Arbus, autentičnost, autorův cit pro sociální dokument a systematická práce na tématu. Kvalita díla zde není dána jen obsahem, obrazovou a barevnou skladbou, ale i precizním ručním zapracováním fotografií na barytových podložkách, které v dnešní době vidíme stále méně. O to smutnější je světelné zajištění výstavy v lázeňské galerii. 40W stropní svítidla, která jsou určena k osvětlení chodby a nelze s nimi manipulovat považuji za nedostatečná. Stejně tak považuji za šrám na kvalitním díle několik nezdařile nadstavovaných paspart. I přes drobné nedostatky ve formě presentace všem vřele doporučuji výstavu shlédnout pro svůj obsah i rozsah.