Jindřich Štyrský (1899 – 1942) patří mezi přední autory české meziválečné kultury. Známe ho především jako malíře a výtvarníka, ale tento mnohostranný umělec se výrazně zapsal i na poli surrealistické fotografie, kterou, ač se jí aktivně zabýval pouze dva roky, přeci jen dokázal značně ovlivnit, především svými třemi početnými soubory. Monumentální odkaz Jindřicha Štyrského je do 9. září k vidění v pražské galerii Dům u Kamenného zvonu.

Expozice sestává z velmi pečlivě tematicky vybraných a z celého světa shromážděných uměleckých děl, které ilustrují Štyrského umělecký vývoj. Jsou zde k vidění přelomová díla jeho tvorby, jako kupříkladu obraz Trauma zrození, které autor namaloval bezprostředně po svém pobytu v nemocnici, v létě 1935. Dalo by se říci, že téma smrti a sexu je v jeho díle všudypřítomné. Velmi výrazně jej lze cítit v souborech Stěhovací kabinet (1934), který je plný sarkasmu, krutosti a humoru nebo Emilie ke mně přichází ve snu (1933), kde Štýrský využil koláže s pornografickými motivy, vedle motivů funerálních, symbolizujících smrt.

Z doprovodných textů výstavy se lze dozvědět plno zajímavých informací, které divákovi pomáhají pochopit kontinuitu autorova díla s jeho životními osudy. Tak se kupříkladu dozvídáme, že postava Emilie, přicházející ve snu, je dle dohadů inspirována postavou Štyrského starší nevlastní sestry Marie Křivohlavové, která zemřela ve věku 21 let. Zde by se jistě dala nalézt ona analogie spojení sexuální touhy, představ a motivů smrti, mnohdy s přesahem do morbidity.

Další velmi důležitým zlomem v tak krátkém životě Štyrského je jistě seznámení s malířkou Marií Čermínovou, která si od roku 1923 říká Toyen. Seznámili se na ostrově Korčula v roce 1922, kde byl Štyrský nucen ze zdravotních důvodů přerušit svoji plánovanou cestu do Polynésie.

Velmi podstatná část expozice v Domě U Kamenného zvonu je věnována plátnům, které charakterizují umělecký styl artificialismus, kterým se Štyrský a Toyen vymezili v Paříži roku 1926 vůči surrealismu. Tento jejich vlastní směr je nejvýraznějším příspěvkem českého malířství do evropského umění. Artificialismus zdůrazňuje vzpomínky, sny a osvobozuje představy. Název získal podle názvu knihy Charlese Baudelaira Les Paradis artificiels, neboli Umělý ráj.

Část druhého patra galerie je věnována fotografii. Jak jsem již zmínil, i přes velmi  krátké období jeho fotografické tvorby, které netrvalo déle než dva roky (1934 – 1935), dokázal Štyrský výrazně ovlivnit českou fotografickou avantgardní scénu. Máme zde možnost shlédnout ukázky z jeho třech velkých fotografických souborů: Muž s klapkami na očích, Žabí muž a Pařížské odpoledne. V roce 1936 byly jeho fotografie zařazeny na výstavu  mezinárodní fotografie v Mánesu.

Dále je zde k vidění návrhy knižních přebalů, kupříkladu desetidílná série Fantomase z roku 1929, nebo scénické návrhy pro Osvobozené divadlo, se kterým autor spolupracoval v letech 1928 – 1929.

 Divácky oblíbená je erotická část expozice, kde jsou zastoupeny koláže a kresby z již zmíněného díla Emilie ke mně přichází ve snu a dále pak z třech ročníků Erotické revue z let 1930 – 33, která vycházela výhradně pro přispěvatele, jejichž totožnost, krytou pseudonymy a šiframi ve většině případů nepodařilo dodnes rozluštit. Další erotické motivy byly zastoupeny v šestisvazkové Edici 69. Štyrský byl podle legendy majitelem obsáhlé sbírky erotických a pornografických materiálů, které pro své koláže používal.

Další, nepřehlédnutelnou částí expozice jsou díla z První a Druhé výstavy surrealistů v ČSR z let 1935 a 1938. Štyrský se v roce 1934 plně přihlásil s surrealismu a společně s Toyen se stal členem Nezvalovy Skupiny surrealistu v ČSR.

Z pozdních děl je zde možné shlédnout pravděpodobně poslední a zřejmě i nedokončené dílo, které věnoval postavě Maldorora, kterého vytvořil básník Lautreamont, dle Štyrského největší moderní básník. Jeho básnickou sbírku Zpěvy Maldororovy ilustroval v roce 1928.  Působivý je i plátno s názvem Majakovského vesta, které přímo na obrazu věnoval Toyen. Jejich vztah trval až do roku 1942, kdy Jindřich Štyrský podlehl vrozené srdeční vadě. Tato výstava je dokladem jeho velikého uměleckého potenciálu, který dokázal ovlivnit evropské meziválečné umění.