Dnešní sloupek zasvětím nanejvýš sympatickému výstavnímu projektu. Od začátku května opět brázdí Českou republiku a Slovensko fotografická výstava ve vlaku. Už druhou sezónu - a je vhodné dodat, že minulý ročník měl velký ohlas. Spolu s přehledovou expozicí Česká fotografie 20. století byla vlaková přehlídka Workers dokumentaristy Sebastia Salgada největší fotografickou událostí sezóny. Tentokrát rozváží speciálně upravené vagóny soubor portrétů s názvem Persona od samorostlého reportéra a dokumentaristy Antonína Kratochvíla, českého exilanta žijícího v New Yorku, spoluzakladatele agentury VII.

Za svého působení v Nejvyšším purkrabství Pražského hradu prokázala Leica Gallery, že umí vytvořit divácky atraktivní program, a zprodukovat organizačně i finančně náročné výstavy významných osobností. A i když přes četné protesty fotografické obce ji tento prostor Kancelář prezidenta republiky před více než dvěma lety odebrala, dodržela majitelka Leica Gallery Jana Bömerová nasmlouvaný program tím, že přišla s neotřelým nápadem a přes četné svízele se jí ho podařilo ve spolupráci s Českými drahami nakonec i prosadit.
Expozice ve vlaku je ojedinělou koncepcí výstavy, která pokrývá téměř celou republiku a dostane se do míst, kam by výstava takto prestižního fotografa zavítala jen stěží. Ne náhodou se proto loňská přehlídka zařadila mezi nejnavštěvovanější výstavy roku. Projekt má atmosféru neobvyklé akce, přináší alternativu třetí cesty – mimo oficiální galerijní prostory, kam by si část diváků přijít neodvážila, ale současně bez improvizace a uzavřenosti „samokultury“. Výstavě neubírá na kráse ani komorní a pro někoho možná až stísněné prostory vagónů. Oč méně je to čistý galerijní prostor s přesně daným osvětlením, klidnými stěnami a patřičným odstupem, o to více je to místo, na jehož atmosféru se nezapominá.

Kdo je zvyklý na výstavy trvající týdny nebo i měsíce a jejich návštěvu obvykle nechává na poslední chvíli, stejně jako já, tomu nezbyde, než se vydat na hon za Kratochvílovou výstavou napříč celou republikou. Více než týden se tato neobvyklá vagónová výstava nikde nezdrží. Těším se ale, jak se budu s výstavním vlakem v průběhu léta setkávat na nejrůznějších místech republiky. K atmosféře letních nádraží za poslední dva roky už prostě patří.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 8. května 2006