Navzdory okurkové sezóně to jsou právě letní měsíce, kdy renomované galerie přinášejí zásadní výstavní počiny. Za shlédnutí jistě stojí retrospektiva výrazného slovenského umělce Rudo Sikory ve Veletržním paláci, v druhém patře Staroměstské radnice vystavuje mladá fotografka Alena Kotzmannová, v zahradách Pražského hradu několik velkoformátových snímků připomíná projekt Jana Lukase New York – Pompeje, ale největším zdejším hitem na poli fotografie v hicech letošního léta je výstava nizozemské fotografky Rijneke Dijkstra v Galerii Rudolfinum. Lecjaké tiskoviny přispěchaly s  pochvalou na tyto nikterak nápadné snímky a já se ke všeobecnému sborovému chvalozpěvu s radostí připojuji. Zájem o neokázalé barevné portréty adolescentů na bílém pozadí je poměrně překvapivý. Pohoda vanoucí z recenzí je vysvětlitelná nejen časem dovolených a přetrvávající tlakovou výší nad Azorskými ostrovy, ale svědčí o nepochybných kvalitách díla holandské umělkyně. Petr Fišer na iHned.cz popisuje „zvláštní melancholické chvění, které fotografie-obrazy Rineke Dijkstra vyzařují“ a hovoří dokonce o „očistné lázni“, „hledá odpovědi na otázky po pravdivosti a podstatě portrétu, který tak nově definuje“, popisuje její tvorbu Marie Míčová v Ateliéru a Petr Třešňák v Respektu rovnou píše, že „fotí vítr“. Styl přímého pohledu do objektivu poskytuje navzdory poměrné jednoduchosti, snadné zaměnitelnosti autorů a obrazové stereotypnosti rozsáhlou škálu přístupů od individualizace portrétovaných, typologičnosti, sociální dokumentace až po časové komparace a proslavily jej tak slavné světové osobnosti jako Lewis Hine, August Sander a Diane Arbus. Rineke Dijkstra jej dokázala i přes toto silné zastoupení osobitě aktualizovat.

Také válečná reportáž má své legendární osobnosti i ustálená klišé. Janu Šibíkovi se je překročit nepodařilo. Jeho výstava na Staroměstské radnici nazvaná Stories se také dočala vesměs kladných ohlasů a mediální pozornost si bezesporu zaslouží. Ale přes nepochybné řemeslné kvality a osobní nasazení tohoto jediného českého „válečného“ fotografa postrádají jeho snímky osobitý autorský vklad a hlubší přesah. Zůstávají především informací o mediálně exponovaných tématech a bolavých místech současného světa.

Tomáš Pospěch
Autor je historik umění a fotograf
Reflex 9. července 2006