Výstava Academy meets Photokina
Frank Herfort, Moskva, 2005
Patric Fouad, z cyklu Bordely v Německu, Düsseldorf, 2004
Kolín na Rýnem-nové výstaviště
Martin Parr, Berlín, 2002, z výstavy Míchaný koktejl
Lorenzo Castore, z cyklu Paradiso

Největší pozornost mezi letošními výstavami přitahovala nová retrospektiva Martina Parra, světově proslulého anglického představitele současné dokumentární fotografie, kurátora, sběratele a propagátora fotografických knih, člena agentury Magnum, profesora fotografie na University of Wales v Newportu a čerstvého laureáta prestižní Ceny Ericha Salomona, kterou mu v předvečer zahájení Photokiny udělila Německá společnost pro fotografii. Parr sestavil svou výstavu Míchaný koktejl, kterou bychom měli příští rok vidět i v nových prostorách Pražského domu fotografie, z ukázek z řady svých starších i zcela nových cyklů, v nichž se svým typicky anglickým suchým humorem a jednou ironií ukázal typické projevy masové turistiky, konzumentarismu, globalizace a stádnosti. Zatímco ostře barevné detaily kýčovitých suvenýrů, obtloustlých turistů a mastných jídel z Mexika či z Německa motivicky i stylově navazovaly na Parrovy starší snímky z Anglie nebo Španělska, nové fotografie každodenního života ve Skotsku znamenaly návrat po spirále k přízračným záběrům z Anglie 80. let, plných absurdních konfrontací a obrazových symbolů. Parr také na Photokině uvedl druhý díl výpravné publikace Fotografická kniha: historie (The Photobook: A History), do níž spolu s Gerrym Badgerem vybral a okomentoval několik desítek knih, jež podle jeho názoru zásadně zasáhly do vývoje fotografie.

Další silný zážitek ve Vizuální galerii Photokiny poskytla komornější výstava Ráj od mladého italského fotografa Lorenza Castoreho, který na ulicích, v barech či v omšelých dvorcích Havany a Mexiko City vytvořil mimořádně expresivní a široké interpretaci otevřené subjektivní dokumenty, skvěle využívající psychologických aspektů barev a stylizačních možností pohybové neostrosti. V ostrém kontrastu k těmto dvěma příkladům moderního dokumentu stály tradičně komponované černobílé záběry Němce Jürgena Eschera o humanitární pomoci v Afghánistánu, Súdánu, Etiopii a dalších bolavých místech planety, plných bídy, hladu, nemocí a násilí, ale také naděje a touhy po lepším životě. Jeho snímkům nelze upřít humanistický apel, ale postrádají obrazové kvality třeba Salgadových či Nachtweyových děl.

Zcela jiný typ fotografie představovala expozice Ženské pokoje – bordely v Německu od Patrica Fouada. Technicky precizní velkoformátové snímky zobrazovaly interiéry pokojů prostitutek v Hamburku, Berlíně, Düsseldorfu a dalších německých městech. Fouadovi nešlo o fantazii dráždící pohledy na místa, kam se většinou dostanou jenom platící návštěvníci, ale snažil se prostřednictvím signifikantních detailů kýčovitých postelí, plyšových zvířátek, vyšívaných polštářů, umělých květin či lascivních zarámovaných obrázků na zdech i nočních stolcích vytvořit sociologický dokument o prostředích, ve kterých se v jeho zemi provozuje nejstarší povolání světa. Omylem bylo zařazení snímků obtloustlého herce Mickeyho Rourkeho od kanadského zpěváka Bryana Adamse, jimž nic nepomohla ani mediální popularita celebrit na obou stranách fotoaparátu. Naopak řadu svěžích nápadů a technicky dokonalých fotografií, u nichž už dnes nehraje roli, zda byly pořízeny klasickou či digitální technikou, přinesly skupinové výstavy mladých fotografů. Vynikající úroveň měla expozice laureátů Ceny Kodaku pro mladé talenty, kde se všechny práce vyznačovaly pevným konceptem, precizním technickým provedením i důrazem na obrazově atraktivní vyjádření autoreflexivního i společenského podtextu – nic, co by připomínalo záměrně neostré, šedé a nevyretušované “nefotografické fotografie” banalit, jaké se na některých našich školách prezentují jako aktuální trendy světové fotografie, tam nebylo. Osobně mě nejvíce zaujaly fascinující barevné snímky různých podivných moskevských a petrohradských místností a jejich hlídačů, v nichž jejich autor Frank Herfort skvěle vystihl atmosféru zastaveného času z dob komunistické totality. Na přehlídku 23 vysokých fotografických škol Academy meets Photokina byla vybrána jediná škola ze zemí bývalého sovětského bloku - Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, který reprezentovaly práce českých, slovenských a polských studentů Barbory Kuklíkové, Vojtěcha Slámy, Barbory Krejčové, Martiny Novozámské, Zuzany Blochové s Ditou Lamačovou, Jana Dyntery, Dušana Kochola, Szymona Szcześniaka, Adama Tuchlińského a Agaty Kubień. Značně nevyrovnanou úroveň měly vítězné práce ze soutěže Fujifilm Euro Press Professional Photo Award 2006, kde se vedle přízračných snímků kopulujících párů na různých místech nočního New Yorku od Geralda Forstera objevovaly banální sportovní snímky a detaily žab a mloků. Fotografie Eliota Erwitta, Reinharta Wolfa, Ernsta Haase, Andrease Feiningera a dalších světoznámých tvůrců tvořily expozici Ikony – 30 fotografů Asociace svobodných fotodesignerů BFF.

Na různých místech výstaviště probíhala řada dalších expozic, z nichž vynikaly třeba obří zvětšeniny historických fotografií Karla Huga Schmölze, zachycující dominanty Kolína nad Rýnem, zničené bombami během 2. světové války, či výstava agentury Bilderberg, ukazující s jemnou ironií život v současném Německu. Z expozic Mezinárodní fotoscény tentokrát zaujala především retrospektiva amerického průkopníka konceptuální fotografie a nové topografie Eda Ruschi v Muzeu Ludwig, expozice konceptuální tvorby Victora Burgina v galerii Thomas Zander, rozsáhlá výstava Bůh v Německu v Domě umění Rhenania a expozice fascinujících pohledů na odlidštěnou džungli hongkongských obytných činžáků od Němce Michaela Wolfa vw výstavních prostorách agentury Laif. Ve srovnání s desítkami skvělých expozic Mezinárodní fotoscény v 80. a 90. letech to nebylo mnoho, ale i tak asi žádný příznivec fotografie neodjížděl letos z Kolína nad Rýnem zklamaný.

Vladimír Birgus
Fotografie-Magazín 11/2006