Výstava Absolventi Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě 1991-2006

3/9/2006

Výstava Absolventi Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě 1991-2006


Výstava Absolventi ITF v DU v Opavě

Opava, Dům umění, 22. 6. – 20. 8. 2006.
Rozhovor šéfredaktorky časopisu Atweliér Blanky Polákové s vedoucím ITF Vladimírem Birgusem

15 let od založení Slezské univerzity v Opavě slavíte výstavou absolventů Institutu tvůrčí fotografie. Jak se Institut vyvíjel a jakými změnami prošel během těchto let?
Až do roku 1989 v Československu existovala jediná vysokoškolská katedra fotografie na pražské FAMU, která vznikla v polovině 70. let z iniciativy profesora Jána Šmoka (od roku 1960 ovšem bylo možno na FAMU studovat fotografii na katedře kamery). Institut tehdy působil při Svazu českých fotografů a i když mezi jeho absolventy patřili tak výrazní tvůrci, jakými byli třeba Jindřich Štreit, Wojciech Praźmowski nebo Michal Macků, šlo jenom o nejvyšší stupeň fotoamatérského vzdělávání, o školu, která vznikla po vzoru newyorské Famous Photographers’ School s hlavním akcentem na korespondenční studium, doplněné původně třemi jednodenními a jednou víkendovou konzultací ročně. Není se proto možno divit, že když se v roce 1990 stal ITF součástí nejprve opavské Filozoficko-přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně a o rok později nové Slezské univerzity v Opavě, mnozí se na něj dívali s nedůvěrou a zpočátku ani pro nás někdy nebylo lehké přesvědčit vedení malé regionální univerzity, že k jejímu renomé mohou přispět nejenom kvalitní ústavy matematiky či fyziky, ale i Institut tvůrčí fotografie. Vždyť jsme vznikli jako teprve druhá česká vysoká škola s oborem fotografie v době, kdy u nás nebylo zvykem vyučovat fotografii na univerzitách, jak je tomu ve Spojených státech, Německu nebo Francii. Ateliéry fotografie na našich univerzitách v Ústí nad Labem nebo ve Zlíně byly založeny mnohem později.


Zuzana Blochová, Dita Lamačová, z cyklu Persona, 2005

Důležité bylo, že se nám velmi rychle podařilo výrazně rozšířit pedagogický sbor a získat do něj řadu předních fotografů a teoretiků včetně Jána Šmoka, Jindřicha Štreita či Aleše Kuneše, k nimž později přibyli například Pavel Mára, Jan Pohribný, Václav Podestát, Tomáš Pospěch, Dita Pepe, Evžen Sobek nebo grafik Otakar Karlas. Radikálně jsme změnili studijní program, v němž jsme rozšířili nejenom nabídku praktických předmětů, ale i rozsah výuky.dějin fotografie a dějin výtvarného umění (ty se dnes vyučují ve všech pěti ročnících). Prudce vzrost počet zájemců o studium, letos se k nám hlásilo 297 uchazečů, což je zdaleka nejvíc ze všech šesti českých vysokých škol se specializovanou výukou fotografie. Zatímco začátkem 90. let na ITF studovali téměř výhradně jenom Češi a Slováci, v současnosti zhruba třetina studentů pochází ze zahraničí a kromě nejpočetněji zastoupených Slováků a Poláků se mezi studenty objevili už i občané Německa, Itálie, Francie, Británie, USA, Chorvatska, Ruska, Ukrajiny, Běloruska a nejnověji i Japonska.


Výstava Absolventi ITF. Dům umění v Opavě, chodba

Výstava Absolventi ITF, Dům umění Opava

Výstava Absolventi ITF, 2. poschodí DU v Opavě Vojtěch V. Sláma, z cyklu Vlčí med, 2004 Tomáš Pospěch, z cyklu Look at the Future, 2003-2005 Tomáš Macíček, z cyklu Portréty, 2000-2006 Rafal Milach, z cyklu Mladí Rusové, 2005 Petr Hrubeš, Dita Pepe, Bodysofa-módní fotografie, 2004-2005 Pavel Smejkal, z cyklu Stars, 2005-06 Jolana Havelková, z cyklu Dočasná setkání, 1999-2001 Adam Gratz, z cyklu Portréty, 2005 Agata Kubień, z cyklu Dvojice, 2005 Grzegorz Dabrowski, Bez názvu, 2005

V čem spočívají specifika studia fotografie na ITF a jak se liší od ostatních škol?
Na ITF existuje výhradně kombinované studium, které umožňuje získat vysokoškolskou kvalifikaci i těm fotografům, kteří si z různých časových, profesních či rodinných důvodů nemohou dovolit studovat v denním studiu. Vzhledem k převážně individuální práci fotografů, která nepotřebuje příliš časté osobní korekce či konzultace ze strany pedagogů, dnes externí či kombinované studium existuje na řadě fotografických škol v zahraničí. Rozsah cvičení i diplomových prací na ITF je obdobný jako při denním studiu, nevýhodou je ale výrazně omezený čas na teoretické přednášky, který studenti musejí kompenzovat rozsáhlejším samostudiem. Samotné pravidelné třídenní konzultace stále více doplňujeme různými tvůrčími dílnami, dlouhodobými fotografickými projekty i systémem hodnocení fotografií pomocí internetu, v jehož využívání jsou však stále velké rezervy. Mezi současnými českými vysokými školami s výukou fotografie je rovněž výjimečné, že systém výuky na ITF není ateliérový, kdy jsou posluchači po celou dobu studia vedeni jediným pedagogem, ale je velmi univerzální a poskytuje studentům možnost přicházet do kontaktu s širokou škálou tvůrčích stylů a názorů, jak je reprezentuje osm kmenových a deset externích pedagogů. Mnohokrát jsem viděl, jak se třeba původně zcela výtvarně orientovaní studenti pod pedagogickým vlivem Jindřicha Štreita nebo Václava Podestáta začali s velkým zájmem věnovat sociálnímu i subjektivnímu dokumentu nebo zase jak se zarytí dokumentaristé začali pod vedením Aleše Kuneše, Pavla Máry, Jana Pohribného nebo Dity Pepe s úspěchem věnovat různým oblastem inscenované a experimentální fotografie, krajinářským a portrétním snímkům a fotografiím těla. Důležité přitom je, že studenti si hlavně ve vyšších ročnících mohou volit většinu praktických předmětů podle vlastního zájmu a že mají svobodnou volnu témat klauzurních i diplomových prací. I když samozřejmě volná tvorba studentů reaguje na různé aktuální trendy a módy a na výstavě vidíme třeba silné zastoupení portrétní fotografie, která prožívá renesanci i v mezinárodním měřítku, barevného subjektivního dokumentu, různých vizuálních deníků, konceptuálních děl a nejnověji inscenované quasidokumentární fotografie, je zřejmé, že ve svém celku jsou práce z ITF tematicky i stylově pluralitnější než na většině jiných fotografických škol. Specifikem v rámci našich vysokoškolských kateder a ateliérů fotografie s výjimkou FAMU je mimořádně velký důraz na teoretické diplomové práce i na výuku dějin fotografie. Studenti ITF na závěr bakalářského i magisterského studia nepředkládají jenom explikace své tvorby nebo krátké teoretické eseje, jak je tomu obvyklé na mnoha uměleckých školách, ale obsáhlé práce (bývají mezi nimi i texty o rozsahu 150-200 stran), které často představují cenné příspěvky k historiografii a teorii fotografie. Myslím si však, že hlavním specifikem je neformální přátelská atmosféra, kterou se nám podařilo na ITF vytvořit. Zřejmě právě hlavně kvůli ní třeba většina absolventů udržuje se školou intenzivní kontakty i dávno po státnicích. To byl i jeden z důvodů, proč jsme uspořádali tuto velkou přehlídku jejich prací.

Jaké máte technické zázemí pro studenty a jak jsou práce Vašich studentů zveřejňovány?
Když jsme začínali, byli studenti odkázaní jenom na vlastní vybavení. Postupně se nám podařilo především díky různým grantům na fakultě v Opavě vybudovat profesionálně vybavený ateliér, digitální pracovnu a temné komory, které jsou k dispozici všem studentům. Samozřejmě k ideálnímu vybavení, jaké znám třeba z některých západoevropských nebo amerických škol, máme ještě hodně daleko. Za neméně důležité však považuji i to, že jsme zřídili odbornou knihovnu, že máme předplaceno několik desítek fotografických a výtvarných periodik, že vydáváme náš jediný internetový časopis zaměřený na kritiku, historii a teorii fotografie www.photorevue.com a že organizujeme výstavní programy v Kabinetu fotografie Domu umění v Opavě a v galerii Opera v Ostravě, v nichž často získávají možnost představovat své práce studenti i absolventi ITF a dalších fotografických škol. Pravidelně se zúčastňujeme fotografických festivalů v Bratislavě, Lodži a Krakově i Letní filmové školy v Uherském Hradišti, ovšem expozice prací našich studentů jsme uspořádali i v Praze, Brně, Moskvě, Varšavě, Poznani, Wűrzburgu, Paříži, Bombaji, Vilniusu, Kyjevě a dalších městech. Letos jsme byli vybráni jako jediná škola z bývalého sovětského bloku na výstavu Academy meets Photokina, která proběhne koncem září v rámci kulturní části největšího fotografického a filmového veletrhu v Kolíně nad Rýnem. Těší mne, že i sami studenti stále častěji sami organizují různá společné expozice a fotografické projekty.

Výstava je pro instituci vašeho typu vždy důležitou vizitkou, může veřejnosti ukázat jak směřování školy, tak práce jednotlivých studentů. Jak jsme slyšeli, Institut pořádá expozice pravidelně. V čem je tato jiná?
Jde o dosud největší expozici, kterou jsme uspořádali, je na ní zastoupeno na 160 dávnějších i zcela nedávných absolventů. Bilančních studentských přehlídek jsme už uspořádali několik, ale tentokrát výhradně představujeme práce našich absolventů. Výstava tak dokumentuje, že mnoho z nich se nespokojuje jenom se zakázkovou činností a věnuje se volné tvorbě i po skončení školy. Expozice také ukazuje, jak výraznou roli dnes hrají nejenom bývalí čeští absolventi, jako Dita Pepe, Jiří Křenek, Tomáš Pospěch, Jolana Havelková, Evžen Sobek, Vít Šimánek, Vojtěch V. Sláma, Barbora Kuklíková a další, ale i bývalí zahraniční studenti. Třeba práce Rafala Milacha, Agaty Kubień, Szymona Scześniaka, Adama Tuchlińského nebo Jakuba Dąbrowského výrazně ovlivnily radikální změny v polské fotografii, ke kterým došlo v poslední době. Ani nynější slovenskou fotografii si už není možno představit bez Lucie Nimcové, Andreje Balca, Pavla Smejkala nebo Viktora Szemzőho. Ale významné úspěchy má třeba i jedna ze tří dosavadních absolventek z Německa Stephanie Kiwiit, která nejenže už vydala několik knih konceptuálně zaměřených fotografií, ale nedávno získala i Kulturní cenu města Bonnu a měla vlastní expozici v bonnském Kunstmuseu. Na samotné výstavě jsme však nechtěli práce těchto nejúspěšnějších autorů nějak obzvlášť výrazně vyzdvihovat třeba velkým počtem exponátů, protože jsme chtěli dát prostor i dalším absolventům, v jejichž tvorbě se také objevují kvalitní díla. Možná, že jsme při výběru exponátů měli být ještě kritičtější, protože jsme do výstavy vědomě zařadili i slabší práce, ale chtěli jsme ukázat skutečně širokou plejádu prací absolventů a umožnit tak konfrontaci mnoha tendencí a stylů. O ITF se někdy říká, že preferuje především dokumentární fotografii, ale expozice ukázala, že výrazné místo v něm mají i jiné druhy fotografie a že v posledních letech došlo k velkým změnám v tvůrčích preferencích jeho studentů i absolventů.

Objeví se tato výstava ještě jinde?
Expozice byla v celém rozsahu uvedena jenom v Opavě, a to nejenom ve třech podlažích rozsáhlého Domu umění, ale i na dalších místech. Podstatný výběr představíme příští rok ve třech galeriích v Berlíně, redukovanější podoba výstavy bude uvedena ve Středoevropském domě fotografie v Bratislavě a v galerii Opera v Ostravě.

Vydali jste objemný katalog o 228 stranách. Co všechno v něm mohou čtenáři najít?
Katalog, už tradičně vydaný ve spolupráci s nakladatelstvím KANT, navazuje svou koncepcí, formátem i grafickou úpravou Otakara Karlase a Barbory Kuklíkové na předchozí podobné katalogy, věnované studentským diplomovým a klauzurním pracím z let 1998-2003 a tvorbě našich pedagogů. Chtěli jsme, aby v něm kromě samotných reprodukcí fotografií bylo co nejvíce informací, proto obsahuje i seznam všech absolventů a pedagogů, stručné biografické a bibliografické přehledy vystavujících a kompletní soupis teoretických diplomových prací z ITF, z nichž mnohé jsou badatelům a studentům přístupné nejenom ve fakultní knihovně nebo v knihovně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, ale i na webových stránkách ITF.

Děkuji za rozhovor.

Blanka Poláková
Zdroj: Ateliér 16-17/2006