Andrej Balco, Michalovce, 2004

Brno, Galerie Artistů, 20. 3. – 23. 4. 2006

Zatímco v 70. a 80. letech dokument stál ve slovenské fotografické tvorbě ve stínu inscenované fotografie a intermediálních děl a byl výrazně reprezentován jenom několika tvůrci starší a střední generace, především Martinem Martinčekem, Karolem Kállayem, Ĺubem Stachem, Jurajem Bartošem a Stanem Pekárem, dnes má daleko výraznější postavení. Hlavní zásluhu na tom mají  zejména autoři, kteří se začali výrazně uplatňovat až v 90. letech: Andrej Bán, Alan Hyža, Martin Marenčin, Martin Kollár, Jozef Ondzik, Lucia Nimcová a několik dalších. Patří mezi ně i Andrej Balco (nar. 1973), jenž k tomu přispěl řadou svých dokumentárních cyklů i úspěšnou prací fotografa několika slovenských periodik.
   

Andrej Balco, Bratislava, 2004

Soubor barevných fotografií s názvem Sídliště, který vystavuje v brněnské galerii Artistů,  je výsledkem delší usilovné práce. Jeho část nedávno úspěšně obhájil jako diplomovou práci  na závěr svého studia na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě.  Zachytil v něm různé situace na nevzhledných panelových sídlištích v Bratislavě, Pezinku, Michalovcích, Košicích a Veĺkých Kapušanech: tři dívky v plavkách (jedna dokonce v monokinách) se opalují na poasfaltované střeše domu v Pezinku, s níž si přes veškerou její neútulnost a absenci romantiky vytvořily oázu klidu, skupina mužů nese uprostřed uniformních bratislavských paneláků ohromný kříž, chlapec spí v typizované sídlištní ložnici pod exotickou tapetou se skákajícími delfíny, dvojice středního věku znuděně sedí vedle sebe a usilovně kouří. Balco umí podobně jako Martin Kollár i ve zdánlivě zcela triviálních scénách vyhledávat prvky grotesknosti a absurdity, kontrapunkty různých motivů, spojení ubíjející každodennosti a snahy z ní uniknout,  reálna a surreálna, materiálního a duchovního světa. Jeho fotografie mají specifický humor, který však není samoúčelný, ale pomáhá ve výstižné zkratce zvýraznit symbolické vyjádření mnohých závažných sociologických či psychologických témat mezilidských vztahů, vztahu člověka k ubíjejícímu uniformnímu prostředí,  prolínání tradičního životního stylu s globálním konzumem. Důležitá v jeho fotografiích je i jejich formální stránka s vytříbenými a přitom neotřelými kompozicemi a invenčním využitím barvy.

Andrej Balco v předloženém cyklu potvrzuje své dnes už nepřehlédnutelné, ale ve srovnání s některými kolegy stále nedoceněné postavení na slovenské fotografické scéně.

Vladimír Birgus