Gustav Aulehla, Vojenská přehlídka v Krnově, 1960

VÝSTAVA OPAVSKÉHO DOMU UMĚNÍ

Opavský dům umění nabízí v těchto dnech ve svém Kabinetu fotografie výběr z díla Gustava Aulehly.
Praha, 24. 3. 2006

Opavský dům umění nabízí v těchto dnech ve svém Kabinetu fotografie výběr z díla Gustava Aulehly. Dosud málo známý fotograf-samouk zaujal nejen autora výstavy, historika fotografie a pedagoga Vladimíra Birguse. Také Česká televize zařadila nedávno do svého kulturního zpravodaje Panorama o Aulehlovi krátký medailon. Výstavu Takoví jsme byli, fotografie z 60. - 80. let provází také nerozsáhlý katalog.

Olomoucký rodák, a již několik desítek let obyvatel severomoravského města Krnov, nikdy netoužil být profesionálním fotografem. Měl svoji stavební profesi a fotografování vnímal jako svou zálibu. Nepodléhal ani módním vlnám amatérského hnutí, neusiloval dělat takzvané umění. Fotografoval nepřikrášleným způsobem obyčejný život v jeho rozličných proměnách.

A protože bydlel na maloměstě, měl v hledáčku svého aparátu místo významných osobností a pompézních oslav obrazy všedních lidských mikropříběhů. Fotografoval schůzování na pracovištích, život v domově důchodců, vojenské přísahy, oslavy prvních májů s manifestacemi pracujících, dělníky v lese i na stavbách, děti s jejich hrami na předměstí, rozbité hřbitovy, lokality, kam po druhé světové válce přišli namísto původních noví obyvatelé.

Fotografoval syrový život s jeho opakujícími se drobnými rituály: narození, svatby, budování domů, nedělní procházky, pohřby. Jednou na pozadí zklidněné přírody, jindy s kulisou polorozpadající se továrny a budovatelsky povinným transparentem, který hlásal, že nové tvůrčí činy se konají ve jménu socialismu a míru.

Aulehla svůj zájem ale neomezoval pouze na Krnovsko a Olomoucko. Při nejrůznějších příležitostech fotografoval i na jiných místech republiky, ojediněle i v zahraničí. Na jeho současné výstavě můžeme nalézt například sugestivní záběr ženy s přitisknutým tranzistorákem u hlavy, která poslouchá vysílání svobodného československého rozhlasu v roce 1968, nahou dívku při zábavě se stavebnímu dělníky v Unimo buňce na stavbě v Šumperku, vojenské oddíly dočasně umístěných okupačních sovětských vojsk v Krnově, sedící dav přihlížející přelíčení soudního tribunálu na pracovišti lesního závodu. Autor při vernisáži vzpomínal, že se někdy jeho nenápadné snímání zdánlivě banálních situací neobešlo bez zájmu státní bezpečnosti, že byl sovětskými vojáky zatčen a vyslýchán a nejednou musel svůj obsáhlý archív negativů schovávat v bezpečí u svých přátel.

Podobně jako pro fotografy zvučných jmen, i pro něj byla prvotním inspiračním zdrojem výstava Lidská rodina, uspořádaná Edwardem Steichenem uprostřed padesátých let. V souladu s poválečnými humanistickými trendy nezasahoval do fotografovaných scén a býval tím trpělivým pozorovatelem dění okolo sebe. Situace ani nepřikrašloval, ani nedeformoval do úzce vymezeného pohledu. Zastával krédo, že: "fotografovat znamená především učit se být vnímavým ke všemu, s čím se v životě setkáváme, zejména k lidem a jejich osudům." Opavská výstava je jen malým výběrem z více než devadesátitisícového počtu negativů, které Gustav Aulehla za padesát let svého snažení pořídil. Kéž by se našel vydavatel, který by jeho obrazové dílo v obsáhlejší knižní monografii nechal zpracovat, lze si po zhlédnutí Aulehlových fotografií povzdychnout.

Václav Podestát

Gustav Aulehla: Takoví jsme byli, fotografie z 60. až 80. let. Dům umění Opava. Do 23. 4. 2006
Zdroj Hospodářské noviny