RECENZE KNIHY
Josef Moucha
Retrospektiva Galerie 4
Gallery 4 Retrospective
Galerie 4, Cheb 2005

První, co člověka pohybujícího se v českém prostoru fotografie nejvíce zaujme, bude nejspíše samotná skutečnost dvaceti let Galerie 4. Tedy to, že v polovině 80. let v česko-německém pohraničí vůbec vznikla, že vyrostla od počátku na překvapivě velkorysých základech v jistotě krásného prostoru, že rozvíjela svou činnost nejenom svou vlastní kamenností v ulici Kamenná 2, ale řadou dalších a dobově velmi osobitých projektů a dílen a hlavně – že se dočkala loňských oslav.

Proměna okolností pádem režimu se nedotýkala jen lidí, jejich životních osudů, společenských proměn a s tím souvisejících proměn institucí, ale také mnoha míst. Fotografické galerie v této veselé skrumáži a přeskupování rozhodně nebyly  na prvním místě a v nezastupitelné roli. Nestarší česká galerie Fotochemy v Praze (1957) ještě stačila uvítat „sametovou revoluci“ v roce 1989 výstavou, aby byla vzápětí velice rychle na lukrativním místě Zlatého kříže proměněna v komerční obchod s módním zbožím. Stejně rychle zmizely pod komerčním tlakem  Galerie v Kamzíkově ulici či Pražský dům fotografie na své první adrese v Husově ulici a mnohé prostory další. Ačkoliv se obchodní činností ve fotografii i v původním socialistickém Československu daly jistě vydělat slušné peníze,  vystavování volné tvorby mělo vždy charakter sponzorované záležitosti, na níž se podílela svou režií výstavní síň a zaplněním prostoru pak většinou sám autor. V situaci  minimálně dotované kultury (kdy fotografie jistě není ani dnes žádnou prioritou) je tedy podivuhodná cesta dvou dekád, kterou dokázala galerie v regionu projít. Galerie v regionu – nikoliv regionální galerie, ve svém významu. Jejímu hlavnímu organizátorovi a kurátorovi Zbyňku Illkovi se vždy dařilo získávat pro své projekty nikoliv pouze mladé nadšence, ale také renomované autory, kteří s galerií rádi spolupracovali. Katalog Josefa Mouchy na tyto a mnohé další skutečnosti poukazuje, je ilustrován mnohým dokumentačním materiálem z výstav, setkání a dílen, přináší přehlednou „časovou osu“ jednotlivých akcí a projektů, encyklopedický souhrn i krátké a téměř latentní vstupy samotného Zbyňka Illka.  Tomu je dán  (alespoň podle mého mínění) až příliš omezený prostor, ačkoliv je zřejmé, že to byl právě Illek, kterému se v různých podmínkách daří vše udržet v chodu. Možná by nebyl na škodu i jeho drobný profil, protože význam jeho osobnosti pro českou fotografii je skutečně bez nadsázky značný. Illek sám vážněji fotografuje od roku 1978, kromě pedagogické fakulty vystudoval v letech  1983-1986 IVF (nyní Institut tvůrčí fotografie SU v Opavě).

Mimo textu směrovaného přímo k historii a současnosti Galerie 4 obsahuje publikace ve své rozsáhlejší části také jakýsi katalog výstavy Zrození múzy, obsahující množství profilů tvůrců převážně z klasického odkazu české fotografie od Alfonse Muchy po Jiřího Šiguta. Ten je zde v podstatě jako jediný zástupce aktuálních trendů v postkonceptuální oblasti české fotografie. Ačkoliv lze dosti těžko nalézat klíč jeho zařazení, protože podobně eliminovaný exkurz jen těžko postihne komplikovanou situaci v soudobé tvorbě, kupodivu obrazově nijak nevypadává  z celkem kompaktní koncepce projektu. „Fotografie coby průmět zraku a myšlení“ jako prvotní vodítko při výběru osobností tedy celek naplňuje a navíc je docela příjemným „osvěžením paměti“ pro čtenáře, který sleduje dějiny české fotografie nikoliv „na plný úvazek“.      

Aleš Kuneš