Muzeum umělců v bývalé továrně v Lodži
Výstava skupiny Babis

Snad nikde jinde kromě Francie neexistuje více fotografických festivalů než v Polsku: hned po dvou festivalech hostí Varšava a Krakov a po jednom Vratislav, Poznaň, Lodž, Gorzów, Jelení Hora a nejnověji i Bielsko-Biala. Žádný z nich dosud nemá tak mezinárodní charakter jako Fotobienále v Moskvě nebo Měsíc fotografie v Bratislavě a některé festivaly jsou dosud spíše skromnými přehlídkami s regionálním významem. Sympatické však je, že většina z nich se snaží nějakým způsobem vyprofilovat, takže vedle univerzálního Měsíce fotografie v Krakově třeba Bienále fotografie v Poznani akcentuje experimentální, intermediální a konceptuální tvorbu. Mezinárodní festival fotografie v druhém největším polském městě Lodži, jehož čtvrtý ročník proběhl letos v květnu, se zase zaměřuje především na práce mladých autorů. Mladí jsou i jeho agilní organizátoři z Nadace vizuálního vzdělávání v čele Krzysztofem Candrowiczem, jimž se podařilo od města získat ohromné prostory v bývalé továrně, kam se směstnalo na 40 výstav. Zatím jde o prostory jenom provizorně adaptované, ačkoliv celý objekt se dnes honosně nazývá Muzeum umělců. Jsou však vybaveny stovkami metrů výstavních panelů a slušným, byť ne ideálním osvětlením. Přesně zapadají do neoficiózní atmosféry celého festivalu, který si nelibuje v nákladných recepcích nebo oslňujících instalacích výstav, ale snaží se být především příjemným místem pro setkávání mladých fotografů a příznivců fotografie. Tomu odpovídá i doplňkový program s mnoha besedami, přednáškami, ale také filmovými projekcemi a hudebními koncerty.

V labyrintech několika budov bývalé továrny našly místo zejména prezentace mnoha fotografických škol z Polska, Maďarska, České republiky (FAMU, Institut tvůrčí fotografie SU v Opavě a ateliér fotografie na UJEP v Ústí nad Labem) Slovenska, Finska, Francie, Srbska a USA. U nejpočetněji zastoupených polských škol šlo o kvalitativně velmi různorodou úroveň, protože podobný výstavní prostor dostaly privátní školy pro mírně pokročilé amatéry i renomovaná fotografická oddělení akademií výtvarných umění. V mnoha případech bylo možno sledovat pozvolný posun polských škol od různých konceptuálních trendů k daleko širšímu spektru aktuálních tendencí. Je zřejmé, že v některých z nich - včetně největší polské školy s výukou fotografie, Akademie výtvarných umění v Poznani - získávají stále větší prostor i dokumentární a reportážní fotografie, portréty či reklamní snímky, které ještě donedávna stály na okraji zájmu.

Přímo v továrních halách byla instalována řada dalších expozic z tzv. hlavního programu, kde se prezentovali tvůrci přímo pozvaní festivalem, i z open programu, do něhož organizátoři vybrali dvanáct výstav z více než stovky nabídek. V neformální atmosféře nikomu nevadilo například ani to, že se v těsném sousedství objevily šokující barevné snímky od Naomi Harrisové, ukazující americké manželské „swingers“ páry, vyměňující si sexuální partnery, a klasické černobílé dokumenty českých fotografů Aleny Dvořákové a Viktora Fischera, představující samaritánskou činnost náboženských misií v různých částech světa. K divácky nejatraktivnějším částem festivalu patřily barevně stylizované záběry z plaveckých bazénů od Francouzky Karine Laval, jemně ironické záběry kýčovitých chatiček (Veronika Zapletalová), miniaturních modelů hradů na zahrádkách (Tomáš Pospěch) nebo odpudivých staveb provinčního polského městečka (Krzysztof Zieliński) v mezinárodní expozici Marginální architektura či mimořádně působivé barevné snímky od Barbory Krejčové, Barbory Kuklíkové a Martiny Novozámské z české skupiny Babis. Některé výborné festivalové výstavy ovšem proběhly v různých galeriích, muzeích a kulturních domech po celé Lodži. Patřila k nim třeba výstava Andrého Kertésze z fondů Jeu de Paume v Paříži, retrospektiva jednoho z nejvýznamnějších představitelů polské experimentální fotografie Jerzyho Lewczyňského v Muzeu umění nebo výstava barevných subjektivních dokumentů z Paříže a New Yorku od Dolores Marat v jedné z galerií na hlavní lodžské třídě. 

O tom, že mladí organizátoři festivalu mají nejenom mnoho entuziasmu, ale i značné ambice při navazování mezinárodních kontaktů, svědčí založení Unie evropských festivalů fotografie (The Union of European festivals of Photography) se sídlem v Lodži.

Vladimír Birgus