Jiří Křenek v Paříži

28/2/2005

Jiří Křenek v Paříži


Jiří Křenek, z cyklu Městečka 8, 2002

Paříž, České centrum, 9. 2. – 2. 4. 2005.

Z dosavadní tvorby jednoho z nejvýraznějších představitelů mladé generace české fotografie Jiřího Křenka (v loňské soutěži o Cenu Jaromíra Funkeko se umístil hned za vítězkou Ditou Pepe) jsou známé především tři cykly moderních dokumentárních fotografií, ukazující různé aspekty globalizace a masového konzumu. Ty také dominovaly na jeho pařížské výstavě. V souboru Hypermarkety, který Křenek v roce 2000 předložil jakou svou magisterskou diplomovou práci na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě, se musel od počátku potýkat s existencí známých snímků z nákupních center od britského dokumentaristy Martina Parra, protože bylo zřejmé, že každý, kdo se orientuje v současné fotografii, bude Křenkovy práce poměřovat právě jimi – podobně jako jakékoliv fotografie Romů bývají srovnávány s díly Josefa Koudelky z jeho knihy Cikáni. Jiří Křenek v této těžké konkurenci obstál se ctí a ostatně i samotnému Martinu Parrovi se velice líbily tyto snímky, představené na výstavě Město v současné české dokumentární fotografii na Fotobienále 2004 v Moskvě.


Jiří Křenek, z cyklu Městečka 2, 2002

Jiří Křenek,z cyklu Mobily 7, 2003

K osobitosti Křenkových prací paradoxně přispěla skutečnost, že v hypermarketech, které vyrostly kolem Prahy i dalších větších českých měst, se zpravidla nesmí fotografovat nebo fotografování může probíhat jen pod dozorem a za přísně omezených podmínek. Většinu svých záběrů tak musel pořídit na parkovištích před obchodními centry, kde zachycoval především kupující netrpělivě spěchající dovnitř novodobých chrámů obchodu, ukládající si své obří nákupy do aut, občerstvující se podléhání či odolávání různým skvělým nabídkám uvnitř hypermarketů. Jen občas se mu podařilo pořídit snímky přímo v hypermarketech a zachytit třeba jak matky při zaujetí nad akčními cenami a šíří výběru zapomínají na vlastní děti v nákupních vozících a jak moloch konzumu vítězí nad lidskými vztahy. Mimořádně důležitou roli v Křenkových fotografiích hraje invenční využití lokálně směrovaných ostrých zelených světel, jež výrazně umocňují přízračnost divadla masového obchodu, jehož herci na Křenkových fotografií někdy připomínají až jakési fantomy či umělohmotné postavy z jiného světa. Křenek nic nearanžoval, pouze pohotově zaznamenával a navíc prostřednictvím kontrastů studených a teplých barev i využití širokoúhlé optiky stylizoval absurdní výjevy, jaké se běžně odehrávají ve všech hypermarketech a jejich okolí. Když k tomu přičteme precizní technické zpracování velkoformátových zvětšenin, není se možno divit, že Křenkovy Hypermarkety získaly tolik pozornosti a uznání.

Jiný varovný obraz Jiří Křenek vytvořil v následujícím cyklu Městečka, který vznikl na základě Grantu hlavního města Prahy, uděleného roku 2001 v soutěži Czech Press Photo. Křenek byl prvním z českých fotografů, který se hlouběji zabýval tématikou nového životního stylu obyvatel nedávno vybudovaných satelitních městeček, jež se pro mnohé rychle zbohatlé lidi měly stát potvrzením jejich úspěchů i splněním snu o životě v krásných domech uprostřed přírody. Ve svých fotografiích ze satelitních osad v okolí Prahy zmírnil svůj ostrý sarkasmus z Hypermarketů v jemnou ironii, s níž ukazuje kýčovitou architekturu i vybavení mnohých domů, marně se snažících napodobit vily kalifornských milionářů, miniaturní zahrádky, ohrazené vysokými ploty a okrášlené sochami trpaslíků a hlemýžďů, výhledy z oken nikoliv do volné přírody, ale na blízký hypermarket Makro, zoufalou nudu žen v domácnosti, které neví jak naplnit čekání na návrat dětí ze školy a manžela z práce. V jeho snímcích opět mají významnou roli ostré barvy, spojení přirozeného a bleskového světla a mnohdy až absurdní kontrapunkty různých motivů, ale celý cyklus působí ztišeně proti exaltovanosti předchozího souboru. Autor tak možná dává najevo, že nechce zneužít důvěry lidí, kteří si obvykle přísné chrání své soukromí, ale kteří mu výjimečně otevřeli dveře svých nových domovů. Vždyť na tom, že realita jejich života je tak vzdálená jejich snům, mají vinu především ziskuchtivé developerské firmy, stavějící skrumáže domů bez ohledu na domácí architektonické a urbanistické tradice, bez kulturního či sportovního zázemí i bez dopravního spojení.

Zatím posledním Křenkovým dokumentaristickým dílem je cyklus Mobily, který vznikl především během jeho četných cest na závody Formule 1 v mnoha zemích. Autor v něm ukazuje celosvětový nástup mobilních telefonů, které obdobným způsobem používají zahalené arabské ženy, japonští podnikatelé, teenageři na londýnské Oxford Street i dívka se zmrzlinou na pláži na ostrově Korfu. Podobně jako v Hypermarketech použil barevných, tentokrát především modrých filtrů předsazených před elektronický blesk k vytvoření výrazně stylizovaných expresivních záběrů, jejichž nepřirozené barvy umocňují dojem nereálnosti a umělosti. Přestože moderní technologie dnes umožňují dříve nepředstavitelné způsoby komunikace, Křenkovy fotografie se provokativně ptají, zda všechny tyto úžasné technické novinky skutečně přispívají k tomu, aby se lidé cítili méně osamělí a měli k sobě blíže.

Cykly Hypermarkety, Městečka a Mobily tvoří přes všechny diference tematicky i stylově sjednocený celek o světě, který se unifikuje, globalizuje a komercionalizuje, o světě, z něhož se vytrácí individuálnost, regionální specifičnost, tradiční hodnoty a bezprostřední vztahy. O to rušivěji působily na výstavě i v knize, vydané nakladatelstvím KANT, profesionálně nepochybně precizní dynamické záběry ze závodů Formule 1, jimiž se Křenek živí v různých motoristických časopisech, ale které v kontextu předchozích tří cyklů vypadaly jako oslava toho, co tyto cykly ironizují. Nutnost přizpůsobit se zájmům sponzorům ze světa motorismu tak bohužel oslabila celkový dojem z expozice i publikace.

Vladimír Birgus