Dlouhodobá expozice Národního zemědělského muzea nesla titul Jindřich Štreit a Cykly. Velké C v názvu odkazovalo k jádru instalace zasvěcené cykličnosti ročních dob i agrárních činností. Celek inspirovala potřeba ukázat „jevy, které se zdají samozřejmé, ale nebývá jim věnována dostatečná pozornost“. Z muzejních webových stránek též vyplývalo, že instituce dala podnět k vytvoření interaktivních objektů o koloběhu energie, hmoty a života mladým umělcům.

 „Vznikl tak multidisciplinární výstavní projekt, který odborně pojednává uvedená témata díky profilaci jednotlivých kurátorů a současně spojuje umění, vědu, hravost a kreativitu.“ Následující text se nicméně zabývá výlučně rámcem výstavy, za nějž posloužil rozsáhlý soubor fotografií Jindřicha Štreita. 

Kurátorka Michaela Zeinerová Brachtlová předložila dvě kolekce fotografových prací, dokumentující zemědělství v 80. letech minulého století a v roce 2018. Při výběru exponátů měla na paměti doplnění sbírkových fondů obrazy významnými obsahově. Proto volila spíše věcně, byť ani formální kvality nešly stranou.

„Zemědělství je pro mne životní téma,“ vyjádřil se při zahájení výstavy autor. „Před revolucí jsem osm let pracoval na státním statku a jako fotografa mě tehdy zajímal především člověk a mezilidské vztahy. V té době vznikl soubor černobílých fotografií, které až dodnes nikdo neviděl. V loňském roce jsem fotil české zemědělství na žádost Národního zemědělského muzea. Vznikla tak výstava, která pro mne dokazuje, že se mění technologie a stroje; lidé v zemědělství zůstávají stejní.“

Jakožto mladý absolvent pedagogické fakulty olomoucké univerzity odešel Jindřich Štreit (ročník 1946) do Sovince, kde trvale žije. Do roku 1982 byl fotografujícím učitelem. V souvislosti s účastí na pražské výstavě Setkání byl odsouzen za to, že „portrétní hlavy státu“ zastihl „v prostředí, kam zjevně nepatří“. (Doslova tak to stojí v neuvěřitelném desetistránkovém protokolu!) Původní povolání musel opustit. Práci našel v závodě Rýžoviště Státních statků Bruntál, načež přibývalo postřehů vystavených Národním zemědělským muzeem. S 90. lety rozšířil záběr na další profesní a společenské role obyvatel venkova, jak v České republice, tak v zahraničí. Nadále se zaměřoval především na pracovní úkony a na reportážní portréty. Novější snímky pro Národní zemědělské muzeum pořídil většinou opět na Bruntálsku a Olomoucku, ve farmách a družstvech lokalit, jakými jsou Tvrdkov, Ruda, Dlouhá Loučka, Paseka, Plinkout, Uničov, Babice, Krákořice, Mladějovice, Újezd u Uničova, Komárov, Řídeč, Troubelice, Medlov či Nové Zámky. Výstavou ovšem přesvědčil, že o autorském zaujetí a závažnosti tvorby nerozhoduje lokalita. Rovněž v soudobém barevném podání se zabývá obecnějšími polohami lidského údělu.

Jindřich Štreit není výhradně fotografem, působí také jako profesor Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Jeho snímky jsou zastoupeny v mnoha důležitých sbírkách. Realizoval více než čtrnáct set osobních výstav a vydal třicet devět obrazových knih. Počet katalogů dávno přestal evidovat. O elektronické publikaci Jindřich Štreit a Cykly uveďme alespoň to, že obsahuje 88 stran: zpravidla běží o reprodukce autorských záběrů doprovázených kurátorčinou studií, dvě strany nesou pohledy do expozice. Dokumentaristovu tvorbu představuje v šíři obohacující naše poznání. Jistě stojí za pozornost, nakolik se rolnické práce za uplynulé dekády proměnily a nakolik se to projevilo v díle předurčeném venkovem coby působištěm tvůrce. A ke všemu právě zanedbanými oblastmi předhůří Jeseníků, kde se kvůli náročným existenčním podmínkám dosídlení území obývaných do poválečné doby občany německé národnosti nedařilo.

Josef Moucha
Zdroj: Historická fotografie 2020

Jindřich Štreit, Rýmařovsko, 80. léta, digitální data, pozitiv, 700 × 1000 mm. Národní zemědělské muzeum, Fotoarchiv.