Polská autorka Weronika Gęsická se narodila v roce 1984 ve Włocławku. Má vystudovanou Akademii výtvarných umění na Fakultě grafiky a fotografie ve Varšavě. Podle jejích vlastních slov se věnuje vědeckým a pseudovědeckým teoriím. Její činnost zahrnuje především fotografie a práce s tímto médiem. Často však spolupracuje i s jinými autory nebo subdodavateli materiálů, ze kterých své práce vytváří. Jedná se například o policejní fotografie, staré archivní fotografie, fotografie z internetu, nebo, jako v případě  knižního vydání Traces, o fotografie z fotobank.

Kniha Traces představuje fotomontáže vytvořené ze záběrů amerických fotografů, exponovaných v 50. a 60. letech minulého století na území Spojených států. Na snímcích z fotobank je zachycen každodenní život, rodinné scény a vzpomínky na léto. Po zásahu autorky se obrazy pohybují mezi realitou a fikcí. Autorka tak přetvořila fotografie nejen vizuálně, ale dala jim i nový kontext. Gęsická se zaměřuje na otázky lidského bytí, mezilidských vztahů, sebevědomí, nedokonalosti a vlastní identity.

Spojené státy americké se vykreslovaly celému poválečnému světu jako „číslo jedna“, tedy jako dokonalé místo pro život. Bezchybně upravený trávník na dvorku, idylické rodiny, perfektní úsměvy, všeho dostatek. Zdá se to takřka neuvěřitelné. Původní fotografie mohly být použity jako marketingový nástroj pro život v Americe a americký životní styl a způsob života. Autorka knihy se zaměřila na tyto dobové snímky tak, aby idylku 50. a 60. let 20. stolení postprodukčním zásahem narušila a dala jí zcela novou myšlenku. Některé fotomontáže mohou působit vtipně, avšak po zhlédnutí celého díla Traces budete mít smíšené pocity.

Dokonalá idylka je najednou pryč, ačkoli víte, že na původní fotografii byla znázorněna. Na fotografiích najednou vidíte tenkou hranici mezi dokonalým rodinným životem a životem neúplných rodin, přetvářku a povrchnost při navazování vztahů. Touha po dokonalé společnosti je skrytá za obavu vybočit z řady. Fotografie tak odrážejí problémy lidské společnosti – nejenom tehdejší, ale i dnešní. V současnosti také vidíte mnoho moderních fotografií, které se na vás hrnou z billboardů, časopisů, reklamních letáků a reklamy obecně, přičemž některé jsou zdařilé více, některé méně. Když se nad tím zamyslíte, styl těchto fotografií, nebo alespoň myšlenka, se pořád vrací: štěstí, dokonalost, sebejistota, důvěra…

Weronika Gęsická také upozorňuje na to, jak fotografie může manipulovat s lidským chováním a vnímáním něčeho neznámého, něčeho, co se k nám dostává zprostředkovaně. Realita může být častokrát překroucena a prezentována tak, jak někdo chce, aby ji lidé vnímali. Právě na takovéto fotografie se Weronika zaměřila. Období, ze kterého fotografie pocházejí, zvolila výborně. I méně odborné publikum hned vidí, že postprodukční zásah je autorský záměr, tudíž vzbudí větší zájem i u této skupiny. Dílo Traces zcela jasně poukazuje na chování – ať už jednotlivců, nebo skupin. Lidé mají ve zvyku si vše idealizovat, avšak častokrát narážejí na realitu a idylka se náhle rozpadá. Tato realita je čitelně znázorněna i na 29 fotomontážích Weroniky Gęsické.

Svazek Traces připomíná počiny „sprejujícího básníka Tima“, umělce z Brna, který pozměňuje loga firem a tím jim dodává zcela nový, častokrát ironický a zároveň vtipný význam.

Postprodukční zásahy Weroniky Gęsické jsou velmi promyšlené a zdařilé. Fotografie působí jako práce jednoho autora. Skvěle doladila tonalitu jednotlivých fotografií a celkové zpracování je jednolité, žádná fotografie nevybočuje zpracováním z řady. 

Publikace Traces má na fotografickou knihu poměrně nezvyklou vazbu. Díky jejímu koženkovému obalu a nenápadnému popisu ji snadno můžete zaměnit za diář nebo zápisník. Na potahu je vyražen nenápadný nápis Traces, kterého si při horším světle nemusíte ani všimnout. Na hřbetu je jméno autorky, titul knihy a číslovka 1. Tento obal však začne dávat smysl až poté, co si knihu prohlédnete. Její obal vám připomene sedačky z amerických restaurací, kde si lidé objednávají palačinky a kávu. Předsádka připomíná podlahu právě z těchto stravovacích zařízeních.

Publikace nemá žádné úvodní slovo, obsahuje 64 stran, 29 fotomontáží a její rozměr činí 220 × 255 mm. Náklad je 1000 výtisků včetně 50 exemplářů speciálního vydání. Na konci knihy najdete poděkování autorky v angličtině, další informace o vydání a také o lidech, kteří se na vydání knihy podíleli. Nechybí ani odkaz na webové stránky galerie http://www.jednostka.com/.

Text: Majo Eliáš