Jakub Dabrowski Učitelka, 59 let. Co mě znervózňuje? Všechno!
Markéta Bendová, Není doma
Eva Palkovičová, Bez názvu

   Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě zpravidla představuje diplomové práce svých absolventů na rozsáhlých přehlídkách za delší časové období, které umožňují konfrontace mnoha děl i řady tvůrčích stylů. Taková byla třeba obsáhlá expozice diplomových prací z let 1998-2003, která byla premiérově uvedena v říjnu 2003 v Domě umění v Opavě a od té doby byla ve zúženější podobě představena už v několika městech v České republice, Polsku a Litvě. Tentokrát se na dvoudílné výstavě v galerii Opera představuje třináct absolventů bakalářského studia a dva čerství magistři, kteří obhájili své diplomové práce na podzim 2003. 
   I z této menší expozici jsou zřejmé některé výrazné tendence, jež jsou pro značnou část volné tvorby současných studentů ITF typické. K takovým patří akcent na jasný koncept, na komparace dvou i více snímků v rámci většího tematicky i stylově uceleného souboru, na  autorskou sebereflexi, mnohdy i na větší zájem o intimní motivy či motivy z okruhu rodiny a blízkých přátel než na velká společenská témata. Pro práce studentů a absolventů ITF je stále signifikantní důraz na samotný obsah fotografií a na dokonalé zvládnutí fotografické techniky (glorifikace banality ve formě amatérsky působících záběrů s řemeslnými chybami se příliš neobjevují) a v posledních letech stále více i na invenční využití možností barevné fotografie (z patnácti představených diplomových prací je devět barevných). Na výsledné podobě vystavených snímků v podstatě není důležité, zda vznikly klasickou či digitální technologií.
   Na výstavě překvapí mimořádně rozsáhlé zastoupení portrétní fotografie, která ještě v 90. letech stála poněkud stranou zájmu většiny studentů ITF. Jde o přitom o širokou škálu přístupů a pojetí. Některé portréty vznikly podle pevné koncepce. Například Jan Branč půjčil fotoaparát na stativu několika svým přátelům a příbuzným, které požádal, aby ze stejného místa a v neměnné kompozici vytvořili portréty všech svých návštěvníků za určité období. Vznikl tak specifický sociologický dokument, v němž hrají důležitou roli i údaje o věku či profesi fotografovaných a o jejich vztahu k fotografujícím. Lenka Šavrdová zase konfrontovala fragmenty tváří mladých výtvarníků s neoblečenými postavami jejich partnerů a interiéry společných pokojů. Eva Palkovičová společně vystavuje působivé portréty lidí různého věku, vzdělání a společenského postavení, a jimi pořízené fotografie jejich oblíbených objektů. Jakub Dabrowski, jeden ze čtyř polských vystavujících, zase doplnil sugestivní barevné portréty náhodných chodců z Krakova a dalších měst jejich různorodými odpověďmi na otázku, co je znervózňuje. Hana Kalvachová ve svých diptyších konfrontuje idealizující portréty dokonale nalíčených a upravených mladých žen s jejich civilními záběry. Portrétní fotografie je však na výstavě zastoupena i v tradičnějším pojetí, stavějícím na síle jednotlivých snímků. To můžeme vidět jak v expresivních černobílých fotografiích Szymona Szcześniaka, který portrétoval své polské spolužáky z ITF, tak v netradičních portrétech českých básníků od Jana Zátorského či v barevně vysoce stylizovaných portrétech Anny Sielske, navazujících na postmodernistické tendence k prolínání stylů i k záměrnému exploatování kýče. 
   Portréty či autoportréty se objevují i v některých dalších dílech, třeba v autoreflexívních záběrech Markéty Bendové, tvořících útržky vizuálního deníku, nebo v cyklu City v cizím city, v němž Barbora Kuklíková s mimořádnou vizuální invencí zobrazila pocity, nálady a sny čtyř mladých cizinců žijících v Praze. I když její čtveřice snímků jsou pečlivě aranžovány a nepatří tak do tradičně pojímavé autentické dokumentární fotografie, mají mnoho styčných bodů se subjektivními dokumenty s výraznými vizuálními symboly a přízračně vyznívajícími konfrontacemi různých motivů, které na výstavě zastupují práce Pawla Adamuse a Václava Petáka. Ačkoliv takovéto pojetí dokumentu je dnes na ITF i v celé současné fotografii velmi oblíbené, neznamená to, že by se mezi diplomovými pracemi neobjevovaly humanisticky laděné dokumentární záběry ze života určitých konkrétních sociálních skupin či naopak deskriptivní styl, ukazující otisky přítomnosti člověka v městském prostředí. Ten je zde reprezentován fotografiemi výmluvných fragmentů městského prostředí od Martiny Novozámské. Specifické postavení v kontextu výstavy mají barevné snímky Davida Rauba se  symbolicky pojatými vícenásobnými expozicemi postav nočního chodce v prostředí sídliště a výtvarně působivé černobílé detaily a nalezená zátiší z prostředí ostravského dolu Michal, v nichž Antonín Válek osobitě navazuje jak na meziválečnou novou věcnost s jejím zájmem o objevování estetických hodnot industriálních objektů.  
   Ačkoliv výstava představuje jenom část loňských diplomových prací z Institutu tvůrčí fotografie, poskytuje poměrně reprezentativní obraz nejvýraznějších tendencí volné tvorby studentů fotografie na Slezské univerzitě.

Vladimír Birgus

Jan Branč, z cyklu Návštěvníci, Pavel M., fotograf

Lenka Šavrdová, ze souboru Partnerské portréty mladých výtvarníků