Slezská univerzita v Opavě kromě vlastního poslání vzdělávat, vědecky bádat a umělecky tvořit ctí nepsanou morální povinnost přispívat ke kultivaci povědomí občanů města o minulosti společně sdíleného prostoru, který většinou označujeme důvěrným slovem domov. Výstava „Svět včerejška na opavských pohlednicích z let 1893 – 1918“ a doprovodná publikace „Pohlednice z Opavy 1893–1918“ se řadí k těmto vstřícným gestům a nabízí divákům a čtenářům prostřednictvím reprodukcí historických pohlednic setkání s poetickým světem včerejška.

Autoři výstavy Dalibor Halátek, Pavel Kerlin, Rudolf Dybowicz, Jiří Siostrzonek čerpali podklady výhradně z impozantní sbírky Rudolfa Dybowicze a zaměřili se na období od nejstarších opavských pohlednic, jejichž tisk je datován rokem 1893, až k posledním exemplářům signalizujícím konec „zlatého věku“ pohlednic na konci 1. světové války v roce 1918. Výstava je členěna do oddílů zahrnující místopisné, reklamní, vojenské, příležitostné pohlednice a pohlednice zachycující budoucnost.

Posláním této výstavy a publikace není vyčerpávající informace o kvalitě Dybowiczovy sbírky, ale záměr podělit se s širokou veřejností prostřednictvím pohlednic s vůní nedávných časů.Výstava by měla inspirovat čtenáře k virtuálním historickým procházkám centrem, periferií i zákoutími tohoto poetického města na přelomu 19. a 20. století. Zároveň se snaží podtrhnout význam nenápadných předmětů provázejících naše putování životem, předmětů, které jsou mnohdy jedinými nositeli individuální paměti v bezbřehém řečišti plynoucího světa.

V současné době, kdy téměř vše včetně lidských vztahů slouží člověku většinou k jednomu použití, je obtížné uchovat úctu k předmětům, které nás v životě doprovázejí. Avšak nebýt těchto každodenních drobností, které nesou otisk naší duše, rozplynuli bychom se beze stopy v mlhavém oparu univerza. Nezbytným předpokladem návratu do světa včerejška je ztišení a soustředěné naladění na vlnu nostalgické imaginace, které tato výstava a publikace nabízí.

Jiří Siostrzonek

OPAVA V PÁSMU POEZIE

Kniha Pohlednice z Opavy 1893–1918 je po všech stránkách zdařilým edičním záměrem. Nadpis mého posudku budiž čten coby odkaz k názvu jiné letošní publikace, na níž se podílela Slezská univerzita v Opavě prostřednictvím Institutu tvůrčí fotografie (a v připomínaném případě i Centra multimediální tvorby FPF), totiž k srovnatelně objevnému svazku Fotografické zápisky 1937–1967, Opava – město mezi poezií a tragédií. V obou případech se jedná o zveřejnění materiálu soustředěného soukromou sbírkou, na což u nové knihy upozorňuje hned podtitul Ze soukromé sbírky Rudolfa Dybowicze. Autorem stěžejních textů je opět Jiří Siostrzonek, na popiscích se i tentokrát podílel Dalibor Halátek. Předesílám, že tým se rozhodně osvědčil. Obě knihy spojuje souvislost tematická i to, že přesahují regionální význam. V prvním ze svazků jsem si zvýraznil údaj o fatálním poškození Opavy koncem 2. světové války ustupujícím Wehrmachtem: „Pouze 17 % všech objektů zůstalo nepoškozeno. Bylo zničeno 880 různých budov. Z 13 650 bytových jednotek bylo schopno obývání jen asi 1000.“ Kniha Pohlednice z Opavy 1893–1918 uvádí zájemce do předchozích dějin zvolna utvářeného města, neboli na ještě nenarušenou scénu. Idylu období klidného konce 19. století posiluje motivická škála reprodukcí. Ani místní dopady 1. světové války neukazují pohlednice příliš realisticky, přestože nevynechávají opavskou vojenskou nemocnici. Měly se ovšem osvědčit rekonvalescentům. Rozbor zvolené problematiky je historicky fundovaný a zasazuje drobné tisky do nejširších společenských (a tedy i národnostních), politických a hospodářských souvislostí. Slibný Siostrzonkův záběr dokládá již přehledné a především funkční rozvržení látky, patrné z obsahu. Uspořádání svazku Pohlednice z Opavy 1893–1918 do tematických kapitol vychází adresátům vstříc. S obsahem ladí rozvrh grafické úpravy. Zmíněné rysy vytvářejí z publikace památník předurčený k trvalému oživování minulosti. Měkká vazba odpovídá povaze snímků a podporuje jejich nostalgické kouzlo. V obrazové části soustředí edice cenné doklady k evropské historii. Slezská univerzita tak znovu ukazuje soudobé překonání předsudků dlouho chovaných vůči fotografickým archiváliím, případně i k pramenům problematizovaným kdysi z ideologických důvodů. Rozsah textové části odpovídá závažnosti obsahu, interpretace materiálu je na výši soudobých poznatků. Kniha nepostrádá odkazy k citovaným zdrojům, ani anglické a německé résumé. Dílo se nepochybně stane vítaným podnětem k dalšímu zájmu o dějiny Opavska.

Josef Moucha