Hlavními tématy letošního 4. Mezinárodního měsíce fotografie Fotobienále 2002 v Moskvě byly Tělo a pohyb, Děti a dětství a Krajina. Krajinářská fotografie byla zastoupena především řadou výstav v Manéži v těsné blízkosti Kremlu a velkou expozicí v Nové manéži, která představila díla z francouzského Národního fondu současného umění od Alaina Fleischera, Josefa Koudelky a dalších známých tvůrců. Tradiční ruská krajinářská fotografie byla reprezentována jednak několika výstavami piktorialistů z první třetiny 20. století, jednak značně archaickými pracemi současných neopiktorialistů. Daleko současnější byly například barevné fragmenty městských krajin od Alexandra Sljusareva či invenční fotografie umělých zásahů do krajiny od ruského představitele land artu Francisca Infanteho. Českou fotografii v Manéži zastupoval Pavel Baňka s ukázkami ze svého cyklu Infinity, slovenskou Pavel Pecha s incenovanými výjevy v krajinách ze souboru Mé intuitivní divadlo.

Největší divácký zájem mezi téměř 170 expozicemi pochopitelně přitahovaly výstavy s motivy těla, které byly také soustředěny v Manéži a v nedalekém Moskevském domě fotografie. Mnoho známých autorů bylo zastoupeno na výstavě Tělo jako model, představující ve výběru ze sbírky Evropského domu fotografie v Paříži rozličné pohledy na tělo od provokativních záběrů Pierra Moliniera přes obří detaily vlastního zestárlého těla od Johna Coplanse až po téměř ekvilibristické snímky Arno Rafaela Minkkinena. Příležitost uvidět řadu děl světoznámých fotografů Man Raye, Diany Arbusové, Joela-Petera Witkina, Roberta Heineckena a dalších poskytla výstava ze sbírek Pompidouova centra v Paříži s názvem Masky. V některých případech byly vystaveny zcela neznámé práce - například Rodčenkovy dosud nepublikované akty nebo některé snímky tance a sportu od sovětských fotografů 20. let ze sbírky ruského náměstka ministra kultury Pavla Chorošilova. Expozice Akt v české fotografii 1960-2000 představila nejvýznamnější tendence, osobnosti a díla českého aktu v posledních čtyřiceti letech a vedle děl už mezinárodně známých autorů Jana Saudka, Pavla Baňky, Vladimíra Židlického, Ivana Pinkavy, Michala Macků, Pavla Máry či Tona Stana představila i práce méně známých tvůrců všech generací. Stanova fotografie Smysl byla dokonce vybrána pro oficiální plakát bienále. Značně kolísavou úroveň měly expozice současných ruských autorů, z nichž zaujaly například novější práce Olega Kulika, v nichž se svou partnerkou objevuje jako Adam s Evou v odlescích vitrín s vycpanými zvířaty v přírodovědeckém muzeu.
Velké kvalitativní rozdíly byly i mezi výstavami s tematikou dětství. K tomu lepšímu patřila výstava, sestavená z fotografií s motivy mateřství a dětství od Roberta Doisneaua, Pierra a Gillese, Andrese Serrana, Adama Fusse, Seydou Keity a dalších tvůrců zastoupených ve francouzském Národního fondu současného umění, expozice nápaditých a vtipných inscenovaných fotografií Bernarda Faucona z cyklu Letní tábor, nebo projekt Nejšťastnější den mého života, organizovaný stejným autorem, v němž mladí teenageři v různých částech světa dostali na jeden den jednoduché fotoaparáty a vytvořili s nimi řadu působivých snímků. Už tradiční součástí festivalového programu bylo i mezinárodní teoretické sympozium. Přestože by celkové úrovni Fotobienále prospěl přísnější výběr výstav a zařazení většího počtu zahraničních expozic mimo francouzský region, je zřejmé, že zakladatelce a ředitelce moskevského Měsíce fotografie Olze Sviblovové a jejím kolegům se podařilo vybudovat významný festival mezinárodního významu.