Zatímco v dokumentární a reportážní fotografii v mnoha zemích, nejvýrazněji asi ve Velké Británii, už dávno vysoce převládají emotivní barevné snímky nad černobílými záběry, u nás se teprve v posledních letech téměř geometrickou řadou rozšiřuje počet převážně mladých autorů, kteří ve svých dokumentárních snímcích invenčně a promyšleně využívají psychologických aspektů působení barev a nespokojují se jen s jejich deskriptivní rolí. K autorům, jako jsou Jiří Křenek, Tomáš Třeštík, Barbora Kuklíková, Milan Jaroš, Lukáš Žentel, Vít Šimánek, Jan Dyntera, Barbora Mrázková s Filipem Lábem, David Boukal, Markéta Kinterová, Silvie Milková, Martina Novozámská, Štěpánka Steinová se Salimem Issou, Otmar Petyniak, Petra Holzbachová, Lenka Šavrdová, Martin Plitz a další (mnozí z nich se už představili v galerii Velryba), se řadí také Jan Bartoš.

A právě tam, nepochybně i pod vlivem pedagogů a starších spolužáků,  se začal věnovat barevné fotografii. Už na závěr 1. ročníku v roce 2001 předložil jako klauzurní práci překvapivě vyzrálý cyklus Orbit GSM, ukazující odcizenost světa nových technologií, plastických hmot, diskotékových světel, virtuality, mobilů a obřích obrazovek. Sám o nich říká:  „Tyto fotografie odrážejí můj pocit ze světa, před kterým utíkám, ale ze kterého se samozřejmě nemohu vymanit, protože v něm žiji. Jsou něco jako moje noční můry z moderní doby. Tím, že je fixuji fotoaparátem, je zároveň zneškodňuji.“ Ostré barvy, nezřídka kombinující jedovatou zelenou s expresivně ohnivou červenou, v těchto snímcích skvěle podtrhují pocit umělosti a přízračnosti. Bartošovy fotografie nás zneklidňují, někdy si nejsme na první pohled jisti, zda jsou na snímcích zachyceni živí lidé nebo figuríny, jestli jde o autentickou realitu nebo počítačově vytvořený svět.  Autorovi se daří provokovat otázky o tom, zda úžasný rozvoj nových technologií a komunikací skutečně vede ke kvalitnějšímu životu, lepším vztahům mezi lidmi a větší svobodě, ale nedává jednoznačné odpovědi a úmyslně nás nechává v nejistotě, protože ví, že v postmodernistické době není místo na nezpochybnitelná tvrzení a zaručené pravdy.

Cyklus Orbit GSM má mnoho styčných bodů s následujícím souborem Orbit US, který vznikl během autorova pobytu ve Spojených státech a který byl také ve výběru představen v galerii Velryba Je daleko klidnější a statičtější, protože Bartoš v něm ukazuje především stereotypní architekturu motelů, benzinových čerpadel nebo plaveckých bazénů, ale také prázdnou silnici, parkovací hodiny, strašidelně osvětlenou figurínu ze zábavního centra nebo krávu čekající na začátek rodea. I v něm převládá pocit samoty, odcizení a smutku, i v něm se objevují motivy střetu člověka a postindustriální civilizace plné nejmodernějších technologií, i v něm jsou velmi invenčně využity kontrapunkty výrazných teplých a studených barev.  I on dokládá, že Jan Bartoš už patří k výrazným postavám mladé generace české fotografie.

Vladimír Birgus