Díla čtyř československých meziválečných fotografů je možné vidět v opavském Domě umění. Práce mistrů avantgardy, jmenovitě Františka Drtikola (1883–1961), Jaroslava Rösslera (1902–1990), Jaromíra Funkeho (1896–1945) a Eugena Wiškovského (1888–1964), stále patří mezi nejzásadnější podněty vývoje naší fotografické scény.
Tvorba zmíněných autorů zapadá přesně do této charakteristiky. Kurátor Vladimír Birgus nechal zarámovat všechny práce černým lemem a rozvěsil je do nekonečného prostoru bílých stěn galerie. Protože zmínění umělci pracovali především s abstraktní hmotou světla i stínu, využili toho i organizátoři. Každé dílo je ověnčeno navíc ještě stínem, který vytváří ten který předmět. Zvolený galerijní interiér se stává obřím rámem, který všechny vystavené fotografie sjednocuje do jednoho celku.
Fotograf Jaromír Funke uměl vytvořit imaginativní zátiší ( Samota a brýle, 1924).
FOTO: katalog výstavy
Drtikol nechává oblé nahé ženské tělo prostupovat ostrými hranami kubistické dekorace. Svléká ženu s absolutní samozřejmostí a se stejnou samozřejmostí ji následně obléká do světel a polostínů.
Funke vytváří podobná zátiší. Pouze místo těla využívá krásy předmětného tvaru, jako jsou obyčejné brýle či žebrované hadice. Silnou stránkou Rȍsslera je smazávání rozdílu mezi ostrostí a neostrostí. Vytváří tajemno tím, že zahaluje kompozici do abstraktní fotografické mlhoviny.
Wiškovský zase nahlíží věci z neočekávaných úhlů a stran. Díky tomu předmět, o který by člověk normálně ani okem nezavadil, získává zcela překvapivé dimenze. Tuhé košilové límce a přesvětlený obrys mince najednou působí při vhodném nasvícení jako expresivní měsíční krajina.
Všichni tvůrci přistupují ke zvoleným tématům s odzbrojující kreativitou. Dokazují, že když mezi ideou a jejím zhmotněním panuje soulad, vzniká dokonalý vizuální dojem. Dokonalost by měla být stoprocentní, ale to jedno procento, které absentuje v hodnocení, vyjadřuje možnost budoucích překvapení.
Zdroj: http://www.novinky.cz/kultura/360249-recenze-avantgarda-je-progresivni-ve-vsech-dobach.html
