Barbora Kuklíková: City v cizím city

24/6/2004

Barbora Kuklíková: City v cizím city

Kabinet fotografie Domu umění, Pekařská 12, 746 01 Opava, tel. 53821561.
Otevřeno od 30. 6. do 16. 8. 2004 denně kromě pondělí 10-17 hodin.
Vernisáž 29. 6. 2004 v 17 hodin.

Výstavu pořádá Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě
a Dům umění v Opavě. Kurátor Vladimír Birgus.

Postmodernismus se svým heslem „anything goes“ zrelativizoval mnohé téměř všeobecně uznávané zásady umělecké tvorby. Mimo jiné i představu, že dokumentární a inscenovaná fotografie tvoří dva zcela odlišné póly a že jakékoliv aranžmá je nepřípustně vzhledem k autentičnosti a objektivitě fotografického dokumentu. Ačkoliv víme, že i autoři mnohých proslulých záběrů ze zlatého období humanistické fotografie si pomohli nepřiznaným inscenováním, teprve současní tvůrci Philip-Lorca diCorcia, Jeff Wall, Istvan Balogh, Elinor Carucci, Tina Barney a další zcela otevřeně dříve nevídaným způsobem mísí skutečnost a fikci a vytvářejí díla, která na první pohled vypadají jako bezprostřední momentky autentické skutečnosti, ale jsou přitom velmi pečlivě aranžována. Také Barbora Kuklíková nezakrývá, že ve svém novém cyklu City v cizím city, vytvářeném na závěr jejího bakalářského studia na Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě a premiérově uváděném na této výstavě, balancuje na hranici dokumentární a inscenované fotografie. Sleduje v něm život čtyř mladých cizinců – Vietnamce Le Bat Dunga, Slovenky Kataríny Janigové, Syřanky Natali Zein a Rusa Alexandra Sevrjukova – v Praze a ukazuje nejenom jejich autentické domovy, práci nebo záliby, ale snaží se symbolicky zobrazit i jejich pocity, touhy a sny stejně jako obrazově naznačit jejich radost, nervozitu, napětí, klid či samotu. Vycizelované kompozice těchto snímků a mimořádně invenční využití barev, jejichž psychologické působení pomáhá při vizualizaci různých emocí, svědčí o velké výtvarné erudici Barbory Kuklíkové, která se s úspěchem věnuje i experimentální fotografii, fotografickým ilustracím či vytváření internetových stránek. V mnoha snímcích převládá jedna výrazná barva, nejčastěji zelená, modrá nebo červená, takže záběry působí až monochromaticky, často se však na fotografiích objevují tlumené tóny a příšeří, akcentující pocit intimity. Velkou roli hrají i stíny a ostré kontrasty světla a tmy, které mají i metaforickou roli. Samotní protagonisté jsou nezřídka zachyceni jen v detailech nebo dokonce v pouhých siluetách a o jejich charakteru, náladách nebo koníčcích svědčí především prostředí, v němž se pohybují, a předměty, jimiž se obklopují. Bára Kuklíková se postupně se všemi fotografovanými spřátelila a pronikla do jejich vnitřního světa, který se potom pokusila obrazově vyjádřit. Její fotografie, promyšleně složené do tematicky, motivicky i barevně ucelených sekvencí o čtyřech záběrech, působí jako fotosky z krátkých filmových příběhů, jež ve svém souhrnu poskytují mnohovrstevnatý pohled na čtyři mladé lidi, žijící daleko od svých domovů a svých rodin. Nejsou to typické sociologické studie, protože autorka nám mnoho neříká o společenském, kulturním či náboženském zázemí fotografovaných, o důvodech jejich emigrace ani o vztazích, které si vytvořili v Praze, ale soustřeďuje se především na psychologické vykreslení jejich osobností a současně nám touto subjektivní výpovědí o svých přátelích odhaluje leccos i o sobě. A dělá to skvěle.

Vladimír Birgus