OPAVA, VYSOKÉ MÝTO - Mimořádný zážitek připravili každému, kdo až do 30. června navštíví vysokomýtský kostel Církve československé husitské, pořadatelé výstavy z tvorby Pavla Máry, pedagoga Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Zaslouží si tedy jmenovat - jsou jimi tamější Husův sbor a Česká křesťanská akademie.

Též nejnovějším vystoupením, jehož obsah představují cykly Madony a Memory, doc. MgA. et MgA. P. Mára potvrzuje vysoce vytříbený cit pro prostor, do něhož své výstavy zasazuje. Nejde přitom zdaleka jen o prostory, jejichž působivost povýšenou využitím pro duchovní potřeby prověřil čas; nevyhýbá se ani interiérům, v nichž instalačně experimentuje, vždy ovšem po důkladném seznámení s nimi a na základě předem promyšlené koncepce. Jako příklad tu lze uvést jeho působivé uchopení někdejšího pražského industriálního prostoru Trafačky, který ho inspiroval k umocnění už tak kreativní tvorby, bez níž si vnitřní proudy současné české fotografie nedovedeme ani představit.

Sledujeme-li Márovu uměleckou dráhu i jeho pedagogické působení na opavském Institutu tvůrčí fotografie, kde ho nacházíme už od roku 1996, když dříve krátce učil na Prvním obnoveném reálném gymnáziu v Praze a později na katedře fotografie FAMU, neuškodí se v souvislosti s vysokomýtskou výstavou zastavit u roku 1999. Jednak jde o čas, kdy zahájil práci na cyklu Madony, jednak se jedná o rok, kdy o něm byl v ostravském televizním studiu natočen medailon pro pořad Moravskoslezský salon, a do třetice v jeho průběhu poskytl jinak povětšinou málomluvný, ale o to více přemýšlivý autor nynějšímu kolegovi z ITF MgA. Petru Wielgusovi, Ph.D., obsáhlý rozhovor (DIGIarena.cz), v němž se mj. vyjádřil k základním principům své práce.

„Pokud má mít moje práce výsledky, potřebuji dvě věci - poměrně jasnou představu o výsledku a důvěru v její smysl. Detaily se pak mohou rodit během samotného procesu. Jedním z mála projektů, který se v průběhu realizace hodně proměnil, byly Madony. Původně jsem je připravoval jako ryze černobílý klasický koncept, který se v průběhu měsíců změnil na tónované negativní obrazy,“ uvedl P. Mára v citovaném rozhovoru a objasnil i své pojetí madony, tedy obecně ženy s dítětem, které ovšem v cyklu nenalézáme a jeho držení naznačují pouze gesta fotografovaných žen.

Madony nyní P. Mára spojil s cyklem o deset let mladším (Memory, 2009). Jak uvádí hlavní organizátor výstavy, Mgr. Jiří Plhák, farář Církve československé husitské ve Vysokém Mýtě, má to svou neochvějnou logiku. „V obou cyklech je totiž patrný autorův zájem o vyjádření objemu v ploše obrazu. Formální podobnost s malbou podporuje tisk archivními pigmenty na plátno, i když je tu stále zřejmý záměr zachovat čistotu nemanipulovaného fotografického záznamu,“ konstatuje J. Plhák a s potěšením přijímá autorovo vyznání, že se pro něj moderní chrámová architektura vysokomýtského Husova sboru (datovaná do druhé poloviny třicátých let minulého století a charakteristická plochou věžovitou částí, která v průčelí předstupuje před štít a je zakončená kalichem s dvojitým křížem) stala výzvou a inspirací.

Když se při loňské prosincové konzultaci Institutu tvůrčí fotografie na Horní Bečvě P. Mára ohlížel za svými dvěma pařížskými výstavami (České centrum - Le corps objet, a to v rámci Paris Photo a festivalu Photo Saint-Germain-des-Prés; Galerie Délire en formation - Corps accords, kde byl zastoupen rovněž cyklus Madony), jež řadí mezi zahraničními mezi jedny z nejvýznamnějších, hodnotil období posledních měsíců jak z pohledu na aktivity tvůrčí, tak pedagogické jako vydařené a nadechoval se k dokončení velkého záměru vydat monografii. Mezi Paříž a monografii nyní zařadil další výstavu, což snad může naznačovat, že jeho pěkné období dál pokračuje. V prostředí Beskyd při červnové konzultaci, při níž ovšem bude, stejně jako ostatní pedagogové Institutu tvůrčí fotografie, obklopen studenty žádajícími si vyjádření k novým pracím, se ho na to nepochybně dotážeme.

Už dnes však chceme doporučit návštěvu a prohlídku kostela Církve československé husitské ve Vysokém Mýtě s instalací Márových velkoplošných figurálních kompozic. Je přístupná vždy v neděli dopoledne, ve středu odpoledne a po předchozí domluvě i kdykoliv jindy. Jestliže se naposledy ve francouzské metropoli její autor setkal s řadou minulých i současných posluchačů, nebude pro ně jistě představovat nejmenší problém přijet i na tuto výstavu. Vždyť není pochyb, že ji připravoval se stejnou zodpovědností, s jakou přistupoval k vystoupením v pařížské latinské čtvrti, k níž v nejednom případě vzhlíží celý kulturní svět.