Výstava Vladimíra Birguse v Domě umění  v Opavě.1.

Dům umění v Opavě, Pekařská 12, 13. 3. – 20. 4. 2014

Vladimír Birgus je člověk, jehož život je neobyčejně silně svázán s fotografií. Vede Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, vydává a rediguje mnoho publikací o fotografii, je autorem kritik, kurátorem desítek výstav… Ale především je fotografem, který dokázal jasně vytyčit zřetelnou vlastní cestu přímo středem tohoto média.

Jeho cyklus Cosi nevyslovitelného je vytvářen nepřetržitě od roku 1972. Každoročně se rozšiřuje o nová díla, vznikající hlavně během častých cest, většinou spojených s fotografickým působením autora. Název velmi trefně odkazuje ke specifickému pohledu na svět, dokonale se bránícímu zaznamenávání společenských situací a politických událostí a nebo komentování zachycených skutečností, tolik častému v současné tvorbě a většinou dominujícímu nad fotografickým obrazem. V početných recenzích tvorby Vladimíra Birguse se často objevuje pojem „subjektivní dokument“.

Skotsko, 1978

Leningrad, 1982

Koversada 1986. Černobílá fotografie 37×57 cm

Kirgízie, 1981

Berlín, 1993

Moskva, 2000

Barcelona, 2002

Miami Beach, 2012

Miami, 2012

Vídeň, 2009

Benátky, 2011

Benátky, 2013

Toronto, 2012

Nice, 20112.Barevná fotografie 100×150 cm

Kyjev, 2003

Výstava Vladimíra Birguse v Domě umění v Opavě.2. poschodí.

Výstava Vladimíra Birguse v Domě umění v Opavě.1. poschodí.

„Na první pohled vyprávějí fotografie Vladimíra Birguse o miniaturních událostech, odehrávajících se v nejroztodivnějších místech naší planety, ale při jejich podrobnějším zkoumání pak vyprávějí především o současné globalizované společnosti, žijící v neustálém spěchu, o samotě v davu, o kontrastech mezi sny a skutečností, o tom, co není vysloveno, ale jen stěží vytušeno. To znamená, o našem vnitřním stavu, jenž si s různým napětím nosíme v našich duších.“ Tato slova, napsaná Václavem Podestátem, podtrhují jistou univerzálnost fotografií, protože při pobytu v různých geografických šířkách se Birgusovi podařilo nalézat téměř banální situace z každodenního života a tímto svébytným způsobem se vzdaluje od obrazové identifikovatelnosti konkrétních míst. Jeho práce však mají vždy přesné popisky – informace o tom, kdy a kde fotografie vznikla. Divák tím získává nezaměnitelný klíč ke čtení tohoto souboru jako specifického univerzálního obrazu duchovní kondice současného člověka, jehož život v různých koutech naší země je podřízen, oproti konkrétním představám, podobným principům. Avšak principy vzniku těchto fotografií nejsme schopni žádným způsobem odhalit, protože nás autor místo pokusů o jejich vysvětlení spíše odkazuje na další neurčité pohnutky. Zjišťujeme, že člověk i ve skupině zůstává individuální a staví svůj vlastní svět, který musí koexistovat se světem, který ho obklopuje. Vedle skutečných postav se na autorových fotografiích velmi často objevují i stíny, pocházející sice také od reálných postav, ale zvláštním způsobem sugerující přítomnost jiného světa existujícího paralelně. Tyto dva světy se vzájemně nejednoznačně prolínají, podobně jako nejednoznačná bývá lidská povaha…

Vladimír Birgus byl mezi českými fotografy jedním z prvních, kdo už na začátku 80. let tvůrčím způsobem využívali barvu. Uměřený projev čistými, ale velmi sytými odstíny barev, které zásadně dominují v estetice obrazů, zavádí jistý pořádek, ale především vytváří dosti nereálné pozadí pro rozehrávající se scény – „sytost“ těchto odstínů a jejich dominantnost jakoby posouvala tyto fotografie až někam na hranici reálného vidění. V novějších Birgusových dílech se stále častěji objevují signifikantní detaily statických objektů, které vypovídají mnoho o lidech i bez jejich přítomnosti, ostré kontrasty barev jsou mnohdy nahrazovány barevnou monochromatičností nebo jemnými odstíny stejné barvy.

Velmi často jsou postavy na Birgusových fotografiích přistiženy ve chvíli „dívání se“ nebo „pozorování“, ale také v okamžiku fotografování. Tato dvojí hra, týkající se problému pozorování, nás přibližuje k samé podstatě fotografického média – Birgus se nám snaží něco sdělovat nejen o nás samých, o naší složité povaze, ale také o tom, co vlastně je fotografie, která neodráží svět, nekomentuje jej ani nevytváří novou skutečnost. Myslím, že tato otázka je velmi aktuální v době, kdy fotografie poněkud zevšedněla a stala se banálně jednoduchou. V masové záplavě obrazů úplně ztrácí fotografie své skutečné, elementární funkce a upřímnost sdělení trpí deficitem. Birgusovy fotografie si však zachovávají svou nejryzejší podobu.

Ireneusz Zjeźdzalka

Vladimír Birgus (1954) je od roku 1990 vedoucím Institutu tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě, v letech 1978 – 2005 učil na Katedře fotografie FAMU v Praze (od roku 1999 jako profesor). Je autorem a spoluautorem 30 knih včetně Tschechoslowakische Fotografie der Gegenwart (Kolín nad Rýnem a Heidelberg 1990), Česká fotografie 90. let (Praha a Chicago 1998), Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Praha a Stuttgart 1999, Cambridge a Londýn 2002), František Drtikol (Praha 2000), Jaroslav Rössler (Praha, Cambridge a Londýn 2003) a Česká fotografie 20. století (Praha 2010). Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií v Evropě a USA, např. Československá fotografie současnosti (Kolín nad Rýnem, 1990 a osm dalších měst v Evropě a USA), Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov 1998-1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Paříž, Cáchy, Moskva, Bratislava, Vratislav, Poznaň, Athény, Varšava, 2000-2009), Jaroslav Rössler (Praha, Madrid, Salcburk, Frankfurt nad Mohanem, 2001-2002), Česká fotografie 20. století (Praha 2005, Bonn 2009), Identity mladých českých fotografek (Praha, 2007, Lyon, 2008, Budapešť a Varšava, 2009), Nový život, nový dokument (Praha 2009, Varšava 2010, Braga 2011) a Tenkrát na Východě - Češi očima fotografů 1948-1989 (Praha 2009). Jeho fotografie byly představeny na 60 autorských výstavách a jsou zastoupeny v mnoha sbírkách (Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Moravská galerie v Brně, Muzeum umění Olomouc, Slezské zemské muzeum v Opavě, Evropský dům fotografie a Národní knihovna v Paříži, Muzeum výtvarných umění v Houstonu, Metropolitní muzeum fotografie v Tokiu, Jokohamské muzeum výtvarných umění aj.). Byl porotcem a nominátorem různých cen (např. Hasselblad Award, International Center of Photography Infinity Award, Deutsche Börse Photography Prize, Prix Pictet Photography Prize, Czech Press Photo).   www.birgus.com

Jiná výstava Vladimíra Birguse bude otevřena v Muzeu umění v Olomouci od 15. 5. do 7. 9. 2014, vajde k ní rozsáhý česko-anglický katalog s textem Štěpánky Bieleszové.